Zběsilé básnění | 15 | ty bílý růže

Neděle v 19:20 | nika |  Other
ty bílý řůže na Václaváku
mi připomínaj
tebe

když se stromy barvily do žluta
a já byla v tvých spárech chytnuta
jsme se tu před rokem potkali

a já tu teď sama
koukám na ty bílý růže
kdo za tohle sakra může

že v hlavě pořád mám
to tvoje tělo
co tak trochu znám

ty bílý růže, podzim a tma
ve který jsem před rokem šla
mi připomínaj
tebe

jenomže ty bílý růže
tam pořád jsou
a ty už ne

 

Dopisy na konec světa | 07

28. října 2018 v 10:08 | nika |  Dopisy
Milý F.,

neskutečně dlouho jsem ti nenapsala další dopis. Asi jsem nevěděla, co napsat. Asi jsem se k tomu už nechtěla vracet. Asi jsem chtěla zapomenout. Ale pak ses zase tak nějak připomněl a já cítím, že to potřebuju dopsat. Všechno to, co se mezi náma stalo i nestalo, chci ti to připomenout. Protože narozdíl od tebe, pro mě to něco znamenalo.
Po tom večeru, kdy jsem ti dala úplně všechno a odcházela strašně zklamaná, z tebe, jsi mi ani nenapsal. Vždycky jsem si myslela, že když se člověk s někým vyspí, přece ti dva lidí nemohou skončit jako náhodní kolemjdoucí? Přece se druhej den nemůže předstírat, že se nic nestalo? Ale ono asi může. Celý měsíce jsme dělali, že se nic nestalo. Nenapsali jsem si ani slovo. Víš, ono to bolelo. Strašně bolelo to, že já na to, na tebe, nedokážu přestat myslet, a přitom ti nestojím ani za jednu pitomou zprávu na facebooku. Vydržela jsem to asi tři měsíce. Ale pak jsem ti prostě napsala, možná jsem byla opilá a možná ne, ale já tě prostě potřebovala vidět. Ještě aspoň jednou. Abych ti mohla říct, jak moc jsi mě zklamal, abych mohla vypustit ten vztek. A abych tě donutila zamyslet se nad tím, co jsi mi udělal. Co děláš všem těm holkám, který se zamilujou do tý tvojí pihy na tváři. Do toho úsměvu, hlasu, přízvuku.
Nic z toho jsem ti ale neřekla. Přestože jsem chtěla jít tentokrát někam jinam, ven, jako normální lidi, který se chtějí poznat, zase jsme skončili u tebe. V tom hnusným strahovským pokoji, na kterej nikdy nezapomenu. Pustili jsme si film a oběma bylo jasný, že vydržíme koukat tak 10 minut. Hrozně moc jsem tě chtěla líbat, ale něco tam ve mně mi říkalo, ať se bráním. Možná hodinu jsem tam jen seděla jako hromádka neštěstí, div jsem nebrečela, a pořád dokola opakovala, že ne, že nic nebude. Stejně nakonec bylo, protože tobě se jednoduše nedalo odolat. To ty moc dobře víš a nejspíš to dost často využíváš. Já zase odcházela tak strašně zklamaná, znechucená, naštvaná. Po tom sexu ses ke mně vždycky choval divně. Jako bych ti tam překážela. Vždyt co jako, dostal jsi, cos chtěl. Už můžu jít domů, ne?
Už jsem tě nikdy nechtěla vidět. A zároveň jsem tě už nikdy nechtěla (o)pustit. Pořád jsem byla ochotná hrát tu tvojí hru, ačkoliv jsem si tolikrát řekla, že už to stačilo.

A víš, co je nejhorší? Že já bych jí klidně hrála i teď. Jen kdybys ty chtěl...
nika

quotes image

Zběsilé básnění | 14

13. října 2018 v 15:15 | nika |  Other
Jakmile začal školní rok, já se opět vrhla do básnění. Tentokrát jsem zkusila něco trochu volnějšího, co se vlastně až tak nerýmuje, ale nakonec myslím, že se to docela povedlo. Minimálně jsou v tom moje myšlenky za poslední dobu, který mě zaměstnávají natolik, že ani nejsem schopna něco napsat na blog, eh.

Ztrácím se v tom,
jak se hýbeš,
jak se usmíváš,
jak lžeš

jak se díváš
ale ne na mě
protože koukáš jen
na ni

kromě těch chvil
kdy jsme opilí
když mi nikdo jinej nezbyl
na chvíli

jsme jen my dva
a ty oči
ty tvoje oči
plný dobra i zla


- - - - - -


chodíme spolu pít
říkáme si všechno a přitom
vůbec nic

opilecky se objímáme
a říkáme si,
jak se máme rádi

ale pak
ráno
si nepamatujem,
jaký to bylo,
když jsme se měli rádi

protože ve skutečnosti jsme ty,
který nikam jinam nepatřej
nejsme kamarádi
jen lidi, který na sebe tak nějak zbyli

lidi, který nechtěj zůstat sami
 


Výlet do New Yorku

1. října 2018 v 13:51 | nika |  Travel
Ha, to jste asi nečekali, co? Není to sice důvod, proč jsem tady tak strašně dlouho nebyla - k tomu není žádný důvod, prostě jsem neměla o čem psát, ale chci vám o tomhle výletu napsat pár slov, protože o New Yorku mám nejspíš úplně jiné mínění než všichni ostatní.

Brooklyn Bridge

Pražské kavárny

27. srpna 2018 v 16:07 | nika |  Other
Jak jsem slíbila, tak plním. Připravila jsem článek o několika pražských kavárnách, které jsem v poslední době navštívila a nějakým způsobem mě zaujaly. Rozhodně to nebude první a poslední článek z téhle série, protože se ze mě vyklubal pořádný kavárenský povaleč a už mám na seznamu dalších dvacet kaváren, kam se chystám. Kdybyste měli taky nějakou oblíbenou, moc ráda uvítám další tipy. A pro mimo pražské - nebojte, něco mimo naše hlavní město taky vyhrabu, jen to asi nebude v nejbližší době.
Ještě bych ráda upozornila, že já osobně si do kavárny zajdu na kafe, limonádu či dortík, snídaně a podobné věci ve zvyku nemám, ze všeho nejvíc mi jde asi o to prostředí, ten design. Prostě si ráda jdu sednout někam, kde je to roztomilý, a pokecám s kámoškou. Na jídlo si radší zajdu do čínský restaurace, hah.

KAFE PRAGOVKA


Poměrně nově otevřená kavárna nacházející se kousek od metra Vysočanská v komplexu zapomenutých budov. Stylem hodně podobná Vnitroblocku (který osobně vážně nemám ráda, a to kafe tam? Eh), ale pro mě mnohem hezčí. S kamarádem jsme pak ještě prozkoumávali budovy kolem a fakt to stálo za to. A navíc? Byli jsme tam úplně sami!

CAFEFIN


Tenhle podnik je spíš takové vietnamské bistro, takže pokud máte rádi tuhle kuchyni, určitě si zde přijdete na své. Pokud chcete ale klasickou malinovou limonádu, tu tady v jídelníčku nenajdete. Navíc mě trochu překvapily ceny a slyšela jsem, že tu bývá docela plno. Ale ten interiér?!

Kam dál