Pražské kavárny

27. srpna 2018 v 16:07 | nika |  Other
Jak jsem slíbila, tak plním. Připravila jsem článek o několika pražských kavárnách, které jsem v poslední době navštívila a nějakým způsobem mě zaujaly. Rozhodně to nebude první a poslední článek z téhle série, protože se ze mě vyklubal pořádný kavárenský povaleč a už mám na seznamu dalších dvacet kaváren, kam se chystám. Kdybyste měli taky nějakou oblíbenou, moc ráda uvítám další tipy. A pro mimo pražské - nebojte, něco mimo naše hlavní město taky vyhrabu, jen to asi nebude v nejbližší době.
Ještě bych ráda upozornila, že já osobně si do kavárny zajdu na kafe, limonádu či dortík, snídaně a podobné věci ve zvyku nemám, ze všeho nejvíc mi jde asi o to prostředí, ten design. Prostě si ráda jdu sednout někam, kde je to roztomilý, a pokecám s kámoškou. Na jídlo si radší zajdu do čínský restaurace, hah.

KAFE PRAGOVKA


Poměrně nově otevřená kavárna nacházející se kousek od metra Vysočanská v komplexu zapomenutých budov. Stylem hodně podobná Vnitroblocku (který osobně vážně nemám ráda, a to kafe tam? Eh), ale pro mě mnohem hezčí. S kamarádem jsme pak ještě prozkoumávali budovy kolem a fakt to stálo za to. A navíc? Byli jsme tam úplně sami!

CAFEFIN


Tenhle podnik je spíš takové vietnamské bistro, takže pokud máte rádi tuhle kuchyni, určitě si zde přijdete na své. Pokud chcete ale klasickou malinovou limonádu, tu tady v jídelníčku nenajdete. Navíc mě trochu překvapily ceny a slyšela jsem, že tu bývá docela plno. Ale ten interiér?!
 

Co se událo

16. srpna 2018 v 10:44 | nika |  Diary
Zdravíčko! Už tááákhle dlouho jsem nepsala žádný článek, kde bych se pořádně vykecala. V historii tohohle blogu možná nebyl takovej článek ani jeden. Nějak jsem neměla tu potřebu sdělovat každej krok, kterej udělám. Ale teď tu potřebu mám, tak se do toho rovnou pusťme.
Kde začít? Možná oslavou kamarádky táty padesátin (trochu složitost). To jsem si tak přisedla k nějakejm chlapům, chvíli jsme si povídali a pak z nich vypadlo, že jsou právníci. Bylo jim taky kolem padesátky. A víte co? Mně to tak vůbec nepřišlo. Stačí tak strašně málo, možná pár skleniček alkoholu, a jsme všichni úplně stejný. Tam vevnitř. Jestli je nám 16 nebo 50, jestli jsme studenti, právníci nebo ředitelé zeměkoule, jsme všichni jen lidi. A lidi jsou v něčem prostě všichni stejný. Všichni se chceme bavit, chcem se smát a užívat si.
Poslední dobou taky hodně vymetám pražský kavárny a tak mě napadlo, jestli byste o nich třeba nechtěli článek? Nějakou inspiraci, kam si jít vyfotit fotku na instagram (haha)? V souvislosti s tím mi taky dochází, jak jsem moc vděčná za lidi, který kolem sebe mám. Poslední školní rok byl sakra náročnej, bylo spoustu neshod a hádek, občas jsme se nesnášeli a občas milovali, ale ve výsledku je nám všem jasný, že se prostě máme rádi. A když jsme se teď o prádzninách sešli, bylo to strašně intenzivní. Bavili jsme se jako nikdy předtím. Přijde mi šílený, čím vším už jsme si společně prošli, co jsem s těma lidma zažila a co ještě zažiju. Vlastně se hrozně těším na to, co bude. Na budoucnost. A asi poprvý v životě se jí vůbec nebojim.
quotes, believe, and choose image

Zběsilé básnění | 13

10. srpna 2018 v 21:10 | nika |  Other
Mooc bych se chtěla omluvit za to, jak tady na to kašlu. Jenomže já pořád někde lítám, jezdím, zkrátka tak nějak docela žiju v realitě a ne tady a když už něco píšu, věnuji se spíš samiksobe. Nicméně v mezičase jsem napsala zase nějaké ty básničky, tak se o ně s vámi podělím.

Stojím před tvým domem
a chci ti dát to poslední sbohem
přemýšlím, proč se nedokážu vzdát
někoho, kdo mi uměl jen lhát

s kým jsem si neměla co říct
kdo mi nikdy nevyšel vstříc
u koho jsem byla jedna z mnoha
a nikdy mi to nevadilo, proboha

kdo mi nikdy sám od sebe nenapsal
a stejně vždycky co chtěl, dostal
komu jsem věřila všechny ty řeči
a naivně si myslela, že mě to léčí

říkám měj se a odcházím
možná zas sama sebe nacházím
myslet na tebe si zakážu
jen si nejsem jistá, jestli to konečně dokážu

quotes, love, and goodbye image
 


PHOTOS | Spain

30. července 2018 v 16:03 | nika |  Photos
Dlouho jsem tu nebyla. A mám k tomu jeden prostý důvod - já už zase někde lítala. Tentokrát to byla Barcelona, kde poblíž měli na několik týdnů zamluvený apartmán příbuzní a nabídli nám, že se na týden můžeme připojit.
A tak jsme projeli několik místo, koupali se v moři i bazénu, popíjeli víno i sangrii a dali si k večeři pravou španělskou paellu s mořskýma potvoroma, který nejím.


Park de la Ciutadella, Barcelona

Hned první den jsme navštívili Barcelonu. A upřímně? Ta byla pro mě velkým zklamáním. Je tam několik krásných míst, jako například tenhle park, ale jinak jako město celkově na mě vůbec dojem neudělala.

Dopisy na konec světa | 06

14. července 2018 v 15:12 | nika |  Dopisy
Ten den jsem za tebou jela s tím, že se to stane. Byli jsme tak nějak domluvení, že se spolu vyspíme. Já totiž hodně ráda provokuju přes internet. Žádám o fotky a v reálu na sebe nenechám ani sáhnout. Jela jsem k tobě se smíšenými pocity. Moc jsem o tom ani nepřemýšlela. Já v tomhle ohledu byla vždycky hodně opatrná a tak jsem si ani nedokázala představit, že by se to opravdu stalo. Nevěřila jsem tomu, že budeš první, komu to dovolím. A zároveň jsem hrozně chtěla, abys první byl.
Bylo to šestýho ledna. Tři králové. Je to dost dlouho na to, abych zapomněla detaily, a dost krátko na to, abych zapomněla, jak jsem se ten den cítila. Seděla jsem na tvojí posteli a chtělo se mi brečet, protože jsem vůbec nechápala, co tam dělám. Kdo jsem, kdo jsi ty, proč jsem tě poznala a jestli je tohle správný. Chvíli jsme si povídali, chvíli jsme se mazlili. A ono se to pak prostě stalo. Na všechny ty obavy, které jsem předtím měla, jsem si ani nevzpomněla. Bylo to takový přírozený, nechat tě mě svléknout. Jako bychom se znali odjakživa. Vůbec jsem se nestyděla. Věděl jsi, že je to pro mě poprvé (a já byla tvoje dvanáctá, není to smutný?), a neustále ses ptal, jestli to nebolí. Zpětně si říkám, že ti na mě přeci jen muselo trochu záležet. Že ti nemohlo jít jen o sex, když ses ptal, jak se cítím.
Nemůžu říct, že jsem si to užila. Ale taky to nebylo nic, na co bych nerada vzpomínala. Jsou detaily, které z toho dne nikdy nezapomenu. Protože jsem poprvé cítila, že se mám ráda. I s všemi těmi nedokonalostmi, a vydrželo mi to do teď. Vlastně k té mé sebelásce chybělo málo. Stačilo, abys mi řekl "jsi pěkna. Víc, než si myslíš." Tak obyčejná věta, ale pronesená v tak hluboký chvíli, tebou. Nebyl to ten sex, co mi pak změnil život, ale tahle věta. Najednou jsem cítila, že nikdy nemělo smysl řešit ty maličkosti na mým těle. Protože ty sis jich ani nevšiml.Tobě jsem se prostě líbila. A už jen proto jsem ráda, že se tohle všechno stalo. Nehledě na to, jak to mezi náma dvěma skončilo, nikdy nebudu litovat toho, že jsem ti dala i to poslední, co mi ještě zbylo. Dala jsem ti všechno a ty sis toho nevážil.
Ale tys mi dal taky něco. Něco strašně důležitýho. Sebelásku. A nejspíš o tom ani nevíš.
Jela jsem domu a cítila se zvláštně. Bylo to takový "sakra jo!", protože o tomhle jsem snila už od první chvíle, co jsem tě viděla na Madeiře a tehdy mě ani nenapadlo, že by se to doopravdy mohlo stát. Ale zároveň jsem měla pocit, že tě už ani nikdy nechci vidět. Došlo mi, že nemáme žádný společný téma. Neměli jsme se o čem bavit. A stejněs mi pak nenapsal.

I tak jsi mi ale po nějaký době začal chybět... Začalo mi chybět to, jak ses mě dotýkal.

facts and love image

Kam dál