Dopisy na konec světa | 04

7. května 2017 v 21:18 | nika |  Thoughts

Milý J,

co jsem od toho očekávala? Proč jsem vůbec souhlasila, že k tobě přijdu? Bylo to tak narychlo a s největší pravděpodobností jsem tehdy neměla tušení, co dělám. Vyzvedl jsi mě na zastávce, načež mě málem snědl tvůj obrovský pes, jenž vrčí na lidi, kteří se mu líbí, objali jsme se a já si znovu uvědomila, jak nádherné je to, co mezi sebou máme. Jenomže už ne na dlouho.
Uvařil jsi mi čaj a odešli jsme k tobě do pokoje. Usmívám se při vzpomínce na to, jak jsem se cítila, jak nevinná jsem byla. Kéž bych to mohla vrátit zpátky a prožít to celé znovu, pár věcí bych nejspíš změnila. Možná bych ti dovolila více, anebo snad ještě méně. Kdo ví? Zkrátka jen nejsem spokojena s tím, jak to dopadlo. Posadila jsem se vedle tebe na postel. Chvíli jsme si povídali, možná se drželi za ruce, ale to nevím jistě, takové maličkosti si už nepamatuji. A potom jsi mě začal líbat na krk. Pamatuju si naprosto přesně mou reakci, ale tu si chci nechat jen a pouze pro sebe. Seděla jsem tam, tak nějak konsternovaně a mírně šokovaně, a snažila se vymyslet, co dál. Mám ti to zakázat? Snad i odejít? Ne, já chtěla pokračovat. Líbali jsme se, váleli se po sobě, dotýkali se. Nikdy předtím jsem nic takového nedělala, avšak ať jsem bezprostředně poté říkala cokoliv, líbilo se mi to. Bylo to krásné. Ale bála jsem se. Bála jsem se, jak to skončí. Několikrát jsem tě přerušovala a snažila se urovnat svoje rozlítané myšlenky. Marně. Stejně jsem vždycky skončila pod tebou. Chtěl jsi mě a já chtěla tebe, ale nemohla jsem to dovolit. Chvílemi jsem totiž myšlenkami nebyla u tebe v posteli a s tebou, ale někde jinde a s někým jiným, tehdy jsi pro mě téměř nic neznamenal. A věděla jsem, že kdyby to zašlo příliš daleko, nebylo by to správné. Snažila jsem se ti to vysvětlit, ale sama jsem neměla jasno v tom, co chci. Možná jsem toho litovala a možná ne, ale v tu chvíli jsem nedokázala zachytit ani jednu jedinou smysluplnou myšlenku či snad pocit. "Chceš potetovat?" snažil ses zachránit situaci a přivést mě na jiné myšlenky. A tak jsem od tebe odjížděla s nakresleným pavoukem na kotníku a pokreslenýma zádama. Přišlo mi to, jako by sis mě označkoval. Jako bych byla pouze další tvoje oběť, neboť pavouky na kotníku na školních chodbách potkávám dodnes. Co to znamenalo? A znamenalo to vůbec něco?
Posledních pár minut jsme si neměli co říct, cítila jsem to napětí a bylo mi to zatraceně nepříjemné, ale už se to nedalo zachránit. Zkazila jsem to, anebo možná naopak. Co by, kdyby...? Třeba bych se cítila ještě hůř.
Rozloučili jsme se opět obětím, při kterém jsi mě zvednul nad zem. Byla to pomíjivá chvíle, záblesk bezpečí a radosti, všechno se zdalo být v pořádku. Jako by se vůbec nic nezměnilo. Ale pak jsem se ocitla sama uprostřed zasněženého pole s nepopsatelným zmatkem v hlavě. Musel bys to zažít, abys pochopil. Jela jsem domů a cítila prázdno. Nechtěla jsem existovat. Myslela jsem, že spolu už nikdy nepromluvíme. A teď už jsem si zcela jistá, že by to tak bylo lepší.

Nejhorší na tom ale je, že bych to stejně chtěla zažít znovu, víš?
Tvoje nika.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katherine /not interesting Katherine /not interesting | E-mail | Web | 7. května 2017 v 21:33 | Reagovat

Páni,tak inspirativní článek jsem dlouho nečetla!Uznávám,že něco podobného bych založila u sebe,ale nejsem kopírka a dělat to nebudu.Pokud je toto životní zkušenost,tak mě to moc mrzí.
Dále jsem se tě chtěla zeptat,alespoň to zkusím,o design blogu,protože ten co máš je úchvatný!přikládám ti email,kdyžtak se ozvi.
Toto je můj první přečtený článek u tebe a myslím,že ne jeden!

2 neverbealone neverbealone | Web | 8. května 2017 v 10:37 | Reagovat

No .. popravdě z toho mám trochu zmatek v hlavě, protože nevím, jestli je to čistě smyšlený příběh nebo nějaká tvoje zkušenost .. každopádně je to skvěle napsaný a tím bych to asi uzavřela. :3 :D

3 Kačka Kačka | 8. května 2017 v 14:27 | Reagovat

Páni, mám z toho rozpolcené pocity, je mi to líto, ale doufám že ty toho nelituješ, že jestli se mezi vámi kvůli tomu změnilo, nezměnilo se to k horšímu..
Jsem nesmírně zvědavá na další článek, když to čtu takhle od začátku postupně, je to ještě zajímavější a při jen to dává větší smysl:)

4 Ev. Ev. | Web | 8. května 2017 v 16:33 | Reagovat

Po delší době jsem se vrátila na blog a hned jsem si musela přečíst všechny články a prostě pane bože, ty to umíš tak úžasně napsat. Tak poutavě a čtivě... Mám teď v hlavě malinko víc zmatek, takže si nejsem jistá, jestli se ti to opravdu stalo nebo je to smyšlené nebo půl na půl, ale naprosto chápu tyhle pocity. Sice nejsem tak daleko, ale díky tvému stylu psaní se do toho dokážu vcítit.

5 cincina cincina | Web | 10. května 2017 v 13:15 | Reagovat

Je to zvláštní. Na jednu stranu se bráníš, ale na druhou stranu bys to chtěla prožít znovu. To je přesně důkaz toho, že my ženy nevíme, co chceme. Ale jdeme si za tím!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama