Dopisy na konec světa | 05

10. května 2017 v 20:10 | nika |  Thoughts
Milý J.,

dlouho jsem o tom odpoledni u tebe přemýšlela. Pochybovala jsem a zároveň byla ráda. Ale ten zmatek, který se dostavil těsně poté, nezmizel. Byl tu neustále se mnou, hodně jsme si psali a pravděpodobně i snapovali, ale byla to doba, kdy jsem cítila, že je to špatně. Pokaždé, cos mi napsal, vzpomněla jsem si na ten den. Leželo to mezi námi jako těžké závaží. Stahovalo nás to dolů. Anebo možná jenom mě, ale nikdy jsem se nezeptala, jak to cítíš ty. Vlastně jsme o tom už nikdy nepromluvili. Náš vztah pokračoval, jako by se nic nestalo, ale já věděla moc dobře, že stalo. Nešlo jenom tak zapomenout.
Zhruba po čtrnácti dnech plácání se v nejistotě, zmatku a vzpomínkách se konal tvůj maturitní ples. Sliboval jsi hory doly, panáka, tanec na after. V tu dobu jsem tvoje sliby ještě brala vážně.
Samotný ples je pro mě v tuhle chvíli jakousi rozmazanou šmouhou. Nebyl jako všechny předchozí, které jsem si chtěla uchovat v paměti navždy. Měla jsem jednoduše jen velká očekávání, která se nevyplnila. A to jsem si nechtěla pamatovat detailně. Vím, že jsme se často potkávali, mluvili spolu, strkali do sebe a smáli se. Asi mi to nestačilo. Myslela jsem, že po tom všem, co se stalo, se k sobě budeme chovat trochu jinak, než jako pouzí známí či skoro kolemjdoucí. Na panáka nakonec ani nedošlo. Pochopitelně jsem totiž nebyla jediná, které jsi toho tolik nasliboval. Potkávala jsem tě se spoustou holek a snažila se tvářit, že mi to nevadí. Taky jsi přece nebyl jediný člověk opačného pohlaví, se kterým jsem se ten večer bavila. Ale i tak jsem měla pocit, že mám právo si tě přivlastnit. A to jsem samozřejmě neměla.
Po sáhodlouhém přemlouvání a domlouvání jsem došla k závěru, že na afterparty se nedostavím. Mrzelo mě to, mnohem víc, než si myslíš. Šla jsem ti to oznámit a myslela, že mou rozmrzelost budeš sdílet. Ale víš, co jsi mi řekl? Asi si to ani nepamatuješ, ale pomalu ses na mě ani nepodíval a zamumlal "smolík, co?" Bylo to poprvé, cos mě zklamal. A tyhle situace se opakují neustále. Nicméně pár chvil předtím, než jsem doopravdy musela odejít, jsme se potkali znovu. Vyměnili si pár vět, načež jsi to zakončil pusou. Na pusu. Stáli jsme u tvých kamarádů, vidělo to spoustu lidí. Překvapilo mě to. Když o tom teď přemýšlím, v průběhu té akce jsi mi dával pusy na čelo. Stáli jsme namačkaní v davu, tys mě vždycky objal a vtisknul rychlou pusu. Obstaral jsi mi tak ještě mnohem větší zmatek v hlavě. Jak označit náš vztah? Kamarádství? To už dávno nebylo. Kamarádství s výhodami? To přece není o pusách na veřejnosti. A něco víc? To naše dohoda o žádných citech rozhodně nedovolovala. Co jsme tedy byli?

A co jsme teď?
Tvoje nika.
crush, friends, and love image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | 11. května 2017 v 20:57 | Reagovat

Páni.. mám z toho pocit, že i přes to všechno "zlé" je ti to líto. A já se ti na jednu stranu ani nedivím..
Z jeho chování bych pochopila něco víc, možná že se bojí, ale oproti tomu co dělá s ostatními, že je to jen nějaká hloupá hra..
Jelikož ples nebyl tak dávno, asi se to už moc nezměnilo, ale i tak jsem zvědavá na další:)

2 Elis Elis | Web | 16. května 2017 v 9:23 | Reagovat

Nádherně a emočně naspané, dostalo mě to, bohužel se takové věci stávají, chce to čas...

3 cincina cincina | Web | 18. května 2017 v 19:30 | Reagovat

Teda... to je velmi zvláštní vztah. Myslím si, že byste si o tom měli promluvit a hned si to vyjasnit. Zbytečně by ses pak netrápila.
Ale tohle je chování, které nesnáším. Někdo něco naslibuje, nedodrží to a poznámky typu: "Smolík." - jsou na vraždu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama