Dopisy na konec světa | 06

20. května 2017 v 13:09 | nika |  Thoughts
Drahý J.,

po tvém maturitním plese jsme nebyli moc v kontaktu. Jistě proběhly nějaké snapchaty a bezpochybně jsi několikrát sliboval, že se uvidíme. Ale pokaždé z toho sešlo. Proč? Těžko říct. Tvrdil jsi, že se musíš učit a to ti věřím, avšak nějakou tu chvíli sis na mě najít mohl, no ne? Pokaždé jsi sliboval a pak to celé zametl někam hluboko, jako by tvoje sliby nic neznamenaly. Hodně jsme se vídali ve škole. Bylo to pro mě zvláštní období, cítila jsem se doopravdy špatně a ty ses mě třeba i několikrát denně ptal, zda už jsem v pořádku. Psal jsi mi, že mě máš rád, ale už nevíš, jak mi pomoct. Jednou jsi mi i donesl lexaurin, kterým jsi léčil svoje úzkostné stavy. Vlastně to s největší pravděpodobností byla doba, kdy jsi mi toho o sobě spoustu řekl. Generalizovaná úzkostná porucha, braní antidepresiv a dříve i tlumících benzodiazepinů - právě lexaurin (které mohou být považovány až za drogy). Nechápala jsem to. Říkal jsi mi víc, než ostatním lidem, ale čas sis na mě nikdy neudělal. Já si s tebou chtěla povídat a tys se mnou chtěl spát. Rozumíš? To nemohlo fungovat. Potáceli jsme se v čemsi nebo snad v ničem, psali jsme si každý den, ale ztrácelo to hodnotu. A když jsi několikrát nenapsal, začala jsem přemýšlet, co jsem udělala špatně. Co jsem měla udělat jinak, aby to tak nedopadlo. Nikdy mě ani nenapadlo, že to snad není moje chyba. Možná není a možná je, ale do teď mám pocit, že ta chyba je opravdu ve mně. Jednou stejně všichni odejdou. A když už odejdou, měli by zůstat pryč. Ale ty ses vždycky vrátil. Nebo jsi spíš nikdy zcela neodešel. Byl to takový stav mezi a to bylo vysilující. Pamatuju si na všechny ty krátké hovory ve škole, pozdravy, úsměvy. Často jsme do sebe vráželi nebo nějakým jiným způsobem udržovali fyzický kontakt. Snad to ani nic neznamenalo, neboť to je tvůj styl. Děláš to tak s každým, ale já si tehdy myslela, že jsem něco trochu víc. Asi jsem ani nikdy nebyla.

Na konci března jsi mě pozval do hospody na svou oslavu narozenin. Váhala jsem, zda jít či ne. Nechtěla jsem vidět všechny ty holky, které budeš objímat. A kdo ví, co všechno jsi s nimi dřív dělal. Ačkoliv jsi tvrdil, že to, co jsi chtěl se mnou, jsi za celý svůj život měl jen se dvěma, nikdy jsem ti nevěřila. Proč bych zrovna já měla být ta třetí? Zkoušel jsi to téměř na všechny. A že by jenom dvě svolily?

Nezní to přeci divně i tobě?
S láskou,
nika.


quote, love, and scared image

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sandra Sandra | Web | 21. května 2017 v 17:29 | Reagovat

nádherné..♥
s tým začiatkom máš úplnú pravdu. toto sa mi tiež stalo, že keď som niekomu písala, tak on mal problém sa mi ozvať alebo skočiť niekam von. čo je do čerta také ťažké nájsť si chvíľku a ísť von a pokecať?

2 Klára ♥ Klára ♥ | E-mail | Web | 22. května 2017 v 10:16 | Reagovat

Moc hezky napsané! :)
I já znám tuto situaci, nechápu, proč jsou někteří tak krutí. Psaní bylo mezi námi ok, neustále psal a když jsem to chtěla vytáhnout ven, tak neodepsal..:/

3 Kačka Kačka | 23. května 2017 v 15:12 | Reagovat

Tak snad alespoň z části chápu, jak se cítíš.
Jen, poslední dobou nevím jak se k takovýmhle situacím stavět..
Takovéhle situace jsou složité už pro osobu co je prožívá, natož aby se k nim vyjádřil někdo další..
Doufám ale, že v dalším pokračování to bude maličko veselejší:)

4 Michelle Michelle | Web | 26. května 2017 v 12:44 | Reagovat

Krásně napsané. Nevím, proč tohle lidi dělají. Proč někoho vodí za nos když to nemyslí vážně. Ale nevidím do toho, takže možná je to všechno jinak, víš? :) Každopádně doufám, že to dál bude lepší :)

5 Simix Simix | Web | 27. května 2017 v 18:11 | Reagovat

Takovéhle věci jsou složité.
Řeším možná i něco podobného. Teda jak se to vezme, jak moc je to podobné.
Psát takto dopisy je zajímavá forma článku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama