Dopisy na konec světa | 07

28. května 2017 v 21:37 | nika |  Thoughts
Milý J.,

po nedlouhém rozmýšlení jsem se ocitla na tvé oslavě. Už v mírné náladičce, neboť jsem ještě předtím strávila nějaký čas s kamarády. Na samém začátku jsme tam byli zhruba čtyři - já, ty a tvoji kamarádi. Bavil ses se mnou a všechno se zdálo být v pořádku. Možná doopravdy bylo. Průběžně přicházeli další lidé, mezi nimiž se objevily i dvě slečny ze školy, které v tu dobu nepatřily zrovna mezi mé oblíbené. Ten večer se to ale změnilo, neboť jsem zjistila, že naše názory na různé lidi se absolutně shodují, skvěle jsme se bavily a vůbec mi nevadilo, že tě nemám jenom pro sebe. Konec konců, byla to Tvoje oslava a zakazovat ti bavit se s někým jiným by bylo nepřípustné. Však já se taky bavila s jinými. A byla jsem šťastná. Když ale pozdě večer nastal čas odchodu, loučil ses s přeživšími, objímals je a já tam stála s těmi slečnami. Povídaly jsme si o tobě. Co se říká, jaký opravdu jsi a jaký bys mohl být. Škoda jen, že je tak málo lidí, kteřé tě doopravdy znají. Anebo znají alespoň tu druhou část - tu pravou a ne tu, která je všeobecně rozšířená. Protože ta ve skutečnosti ani neexistuje. Nebo možná jenom doufám v to, že to, co si spoustu lidí myslí a ty to popíráš, doopravdy není pravda.
Při odchodu z hospody jsi mi sáhl na zadek. Bylo to, jako bychom byli něco víc, než kamarádi. Něco víc, než kamarádi s výhodama. Kolem bylo plno lidí ze školy, kteří to mohli roznést. A tys to přesto udělal. Zase jsem se cítila jako bych pro tebe znamenala víc, než ti ostatní. Bylo to tak? Nejspíš ne.
Cestou na metro jsme se tak nějak bavili všichni se všemi, mírně podnapilí a šťastní. Někdo pokračoval do klubu a někdo šel domů. Já byla v té druhé skupince lidí. Tady už jsme se defnitivně museli rozloučit. Objali jsme se, tím naším způsobem, naléhavým, jako bychom se navzájem potřebovali. Dal jsi mi při tom pusu do vlasů. A tohle už vážně někdo viděl, zaregistrovala jsem nevěřícný pohled jedné maturantky. Možná z toho vzniklo to, co se o mně (či nás) říká teď. Ale tehdy mě to potěšilo, cítíla jsem se, jako bych vyhrála. Jako bys byl můj a nikdo by mi tě nemohl vzít. Dosti mylná představa, neboť od té doby jsme se ani pořádně neviděli.

Co to pro tebe znamenalo?
S láskou,
nika

love, quote, and afraid image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | Web | 30. května 2017 v 14:19 | Reagovat

Ty bláho, jako když bys mi mluvila z duše. Připomíná mi to můj životní příběh...

Ale jinak skvěle píšeš! :)

2 V✧*・ V✧*・ | Web | 1. června 2017 v 10:47 | Reagovat

jednou to nech vydat, bude to novej bestseller :D ne, fakt dobře se to čte, možná je to divný, ale zajímá mě, co bude dál

3 Kačka Kačka | 2. června 2017 v 11:17 | Reagovat

Působí na mě z toho smutná nálada, ponurá a je mi to líto.
Nechápu a asi nepochopím tyhle kluky. Proč dávají ty naděje? Proč dávají naděje, které nejsou a jsou zbytečné, které nic, pro ně!, nic neznamenají?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama