DIARY | Mariánské lázně

19. července 2017 v 13:06 | nika |  Diary
Hodnou chvíli jsem přemýšlela, zda o uplynulém víkendu napsat. Stalo se spoustu věcí, proběhlo několik poprvé a o některých je mi trochu podivné psát, avšak současně cítím jakousi potřebu to ventilovat.
Inu, stalo se tak, že jsme samy s kamarádkou vyrazily do Mariánských lázní, neboť tam má byt. A věřte nebo ne, hned první večer jsme trochu náhodou a trochu očekávaně potkali jednoho chlapce. Česky jsme se moc dobře nedomluvili, a tak jsem zjistila, že anglicky umím absolutní minimum. Nicméně, když se k nám od tohoto pohledného albánce donesla odpověď na to, zda pije alkohol, "no, I'm muslim", začala jsem trochu přemýšlet, co já to tam vlastně dělám se svým životem. Člověk by čekal něco tmavšího, snad hnědé oči a hnědé vlasy, ale on tam před ním stojí vysoký blonďák se světlýma očima, tak roztomile nervózní, a on je to muslim. Nu, dobrá, druhý den půjdeme do kina, vezme svého bratrance a nezávazně se pobavíme.



Na kino nedošlo, protože - světe div se - v Mariánských lázní toho moc nedávají, ale skončili jsme v kavárně. Když na nás jeho bratranec začal mluvit absolutně plynulou a normální češtinou, mírně jsme se lekly a taky vůbec netušily, co teď. Čeština, angličtina, albánština (tou teda uměli pouze ti dva, pochopitelně). Co vám budu vyprávět, začátek byl trochu rozpačitý a nemohli jsme se domluvit na jazyku, ale postupem času to začalo být takové přátelské a pohodové. Plácali jsme do sebe češtinu i angličtinu, k tomu se učili cosi albánsky. Ovšem největší chyba, kterou můžete udělat, je svěřit albáncům svůj fotoaparát - minimálně další dvě hodiny ho neuvidíte. Nebo se spíš nezbavíte otázky "vyfotíš mě tady?", kterou během deseti minut uslyšíte tak dvacetkrát. Nicméně takhle jsme se zvěčnily na fotkách s těmi muslimskými košťaty, načež jsme odešly domů na jídlo s tím, že večer ještě někam zajdeme. To už jsem začala tušit, že zde bude něco trochu podezřelého, neboť ten vysoký blonďák mi celou dobu nosil bundu a chválil oči. A když mi napsal, že mi potřebuje něco říct a že chce jít do parku "just you and me", netušila jsem, zda být ráda, anebo ne. Nepočítala jsem s tím, že bychom v tom parku opravdu zůstali sami, ale situace tak nějak dopadla. Jeho bratranec odešel s kamarády, moje společnice se nakonec odebrala domů a já zhruba před půlnocí zůstala s jedním albáncem úplně sama. Přišla otázka "have you ever kissed someone?" následovaná "do you want to kiss me?" A tak jsme tam "seděli" na lavičce, v lázeňském parku, u jezírka, a kdyby tam sakra seděl někdo jiný, možná by to bylo i romantický. Nicméně to pokračovalo odtáhnutím do jakéhosi tmavého koutu, otázkou "will you kill me?" odpovědí "oh noo, you're my princess". A pak si možná můžete domyslet, že z první mety jsme se odebrali na třetí (je jednodušší to psát v metách, protože vypisovat to slovně, rovnou bych si z tohohle blogu mohla udělat porno stránku), jedinou omluvou je pro mě asi to, že nějaký ten rum v krvi jsem měla. Po téhle scéně jsme se odebrali každý po svém, otázku "when will I see you?" jsem zakončila slovem "never" a trochu se u toho cítila jako fuck boy. Neměl by být spíš on ten, kdo dosáhl toho, co chtěl, a prostě odešel? Místo toho mi píše, že mu chybím, že mám přijet, že mě chce vidět. Ale pro mě to skončilo, asi bych se měla cítit provinile či říct, že to byla chyba. Ale já necítím nic. A zase mám pocit, jako by to ani pořádně nebylo, jako bych to neprožila, jenom tím jaksi proplula.
Mimo jiné jsem tedy trochu přemýšlela, zda to ta jejich prapodivná víra dovoluje, ale hlavně mě trochu vystrašilo zjištění, že ten člověk je údajně podobný J. A pravdou je, že mě to taky napadlo. Možná ho podvědomě ve všech hledám. A možná k němu vážně cítím něco trochu víc, než jsem si celou dobu připouštěla. Ale to prostě nemůžu.
S návratem do Prahy přišel známý pocit prázdnoty a úzkosti. Snad je to jenom iluze, ale vidím všechny ty lidi tady úplně jinak, než tam. Jako by byli všichni nepřátelé, jako by mi chtěli ublížit. A vzhledem k tomu, že v Praze jsem téměř denně, není to vůbec nic příjemného.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Simix Simix | Web | 19. července 2017 v 19:02 | Reagovat

~Čaué~
Modrooký blonďák a muslim? Páni :)
Já měla za to, že se moje angličtina během maturity zlepšila, ale nedávno se s námi snažil bavit jeden Rumun anglicky a moc jsem toho nenapovídala. Možná jen strach, že to je nějaký pedofil :D
Jáj, takže do tebe se asi zamiloval jakýsi albánec si psala? A ty ho takhle odkopneš,jo? :D

No nic, měj se :)

2 Karanya Karanya | Web | 19. července 2017 v 19:35 | Reagovat

"Never." get rekt
Na takovej one nigh stand bych asi odvahu neměla. Chudák :D
Jinak v mém rodném městě se cítím stejně jako ty v Praze, prázdně a úzkostně. Je to dost nepříjemný.
Super článek :D

3 Anička Anička | Web | 19. července 2017 v 20:22 | Reagovat

Pane jo :D Na muslima bych ho teda podle vzhledu netipovala :D Doufám, že si od něj nich nechytila nebo něco, nikdy nevíš, co tyhle úlety přinesou. Každopádně máš docela odvahu, já bych do toho nešla. Ale jsem i mile překvapena z toho, že ti dál píše, možná si myslí, že děláš nedostupnou a to ho vzrušuje, heh :D Já bych za tím radši udělala čáru a nechala ho být. Pokud podvědomě máš ráda toho tvého J. , tak tam prostě bude, dokud nepotkáš někoho jiného, víš jak :) Taky jsem byla dlouhou dobu zamilovaná do jednoho a pak vualá, potkala jsem svého současného přítele, se kterým jsem už přes rok.

4 misa660 misa660 | Web | 19. července 2017 v 21:33 | Reagovat

Jej, takový pocit znám. Nikdy jsem teda neměla nic s údajným muslimem a ani bych asi nechtěla, ale pokud to byl blondák a ještě nejlíp s modrýma očima, což je fakt zvláštní, tak věřím, že tě přitahoval. A moc dobře chápu, že někdy si holt uvědomíš něco až po určité zkušenosti. Každopádně bych zkusila všechno nechat být a začít od začátku :D A s ájinou je to občas těžký :D

5 Kačka Kačka | 20. července 2017 v 10:56 | Reagovat

Páni, opravdu to zní jako pěkný romantický zážitek, kdyby..
Na takový vzhled bych nikoho jako muslima neřekla, i když náboženství a tak je na každém. Spíš bych u něj nečekala takový románek, právě u někoho s takovým náboženstvím.
A ty? Řekla bych, aby jsi to všechno hodila za hlavu, pravděpodobně jak jsi sama napsala, hledáš v někom jiným J., který ti hold není lhostejný tak jak by jsi chtěla.

6 Andey Andey | Web | 21. července 2017 v 21:28 | Reagovat

Aspoň si měla zážitek a přišla na jiné myšlenky. A řekla bych, ž jsi to i potřebovala. S pocitem z Prahy ti nijak nepomůžu. Já u nás ve městě neopouštím hranice našeho pozemku, a když už, tak jdu na nádraží a jedu do města, kam chodím do školy.

7 chloey-x chloey-x | Web | 23. července 2017 v 17:22 | Reagovat

Ahoj, tak nejdřív chci ohlásit můj už asi 3.slavný návrat na blog :D Ale teď už opravdu! No a jinak bože, musím říct, že jsem se vrátila právě včas, protože lepší článek, než tenhle na mě blogu čekat prostě nemohl! Možná se trochu rozepíšu, ale omlouvám se, já jsem na tohle téma taková ukecaná :D
Za prvé, Albánec? - škoda že tady neumím psát smajlíka se srdíčky v očích. Miluju ten národ a ať se o nich říká co chce, zatím jsem nepoznala nějakýho záporáka. Což ale neznamená, že nejsou, že jo, určitě jsou, jako všude :D No jinak nevím, jestli si pamatuješ moje staré (ano hodně staré -_- :D) články, ale psala jsem že, přítel je cizinec. No a jaká náhoda, že je zrovna Albánec :D Samozřejmě je také muslim, s čímž trochu vnitřně bojuju, ale nechová se nikam zvláštně, spíš naopak, takže to zatím neberu jako tak velký problém. Je pravda, že většina Albánců jsou muslimové, ale asi tím, že jsou v Evropě, to berou tak volnějc :D
No ale abych se tady nerozkecávala jen o tomhle. Je super, že jsi trochu vypadla, je to třeba někdy někam vypadnou a zažít něco jinýho :) Ten tvrdej návrat zpátky domů do reality je už potom trochu horší, ale zase za ty zážitky to stojí :)

8 neverbealone neverbealone | Web | 23. července 2017 v 19:13 | Reagovat

Je vidět, že všichni žijeme vážně v hrozných předsudcích ohledně té a zase jiné víry.. jak si všechno hned stereotypizujeme.. to je hrozný. Ale děláme to všichni, i já :D jsem ráda, že si nám ukázala, že ne každý muslim musí být hned takový, jak si je všichni představujeme.

Co se zážitku týče .. být tebou moc bych to neřešila. Je léto, prázdniny a všichni si je užíváme. I tím, že děláme věci, které bychom normálně asi neudělali. Je to tou atmosférou toho léta, kdy je v podstatě "všechno povolený" :D Udělala jsi v tu chvíli, co jsi chtěla a konec. :D Na tyhle zážitky se paradoxně vzpomíná s největším úsměvem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama