DIARY | Pár dní v Krkonoších a jiné maličkosti

10. srpna 2017 v 22:19 | nika |  Diary
Za poslední dobu se hodně věcí stalo. Ne nic zásadního nebo snad nezapomenutelného, ale všechny kouzelné momenty, ať už byly sebemenší, tvoří něco krásného, a tak se o ně s vámi chci dneska podělit.
Bylo to tak, že se v mojí hlavě zrodil nápad, sebrat zhruba sedm spolužaček a strávit několik dní v krkonošském bytě jedné z nich. Ta nemůže, tu nepustí, ta je ve Francii. Až jsme postupně zbyly čtyři. A z těch čtyř? Tu nepustí a ta onemocněla. Nakonec jsme jely dvě a bylo to asi to nejlepší, co se mohlo stát. Procházely jsme okolní lesy, louky, vesnice, chodily na obědy a vařily všemožné speciality (hah, k tomu se raděj víc nevyjadřovat) a plně se ponořily do krásy toho čistého vzduchu, minima lidí a neposkvrněné přírody. Člověk od Prahy to moc často nezažije a mrzí mě, že jsem téměř zapomněla, jaké pohlazení po duši je několika kilometrová procházka lesem a místo přeplněného gigantického obchodu pouhý vesnický obchůdek s pár lidmi. Jen jsme vkročily do Prahy, auto tam, auto tam. Lidé mačkající se všude možně, až má člověk pocit, že ho snad pohltí a on přestane dýchat (anebo je to jenom pocit člověka se sociálně úzkostnou poruchou), nicméně ať se tam člověk cítí jakkoliv, v Praze nikdy nikdo není sám. A to je docela děsivá myšlenka.



K mé první návštěvě psycholožky, která vypadá jako jakási éterická lesní čarodějnice, bych řekla asi jen to, že můj úsudek byl správný a mám vážně sociální fobii (každopádně sociálně úzkostná porucha zní mnohem líp, takže budu používat to). Uvědomila jsem si několik věcí a mám pár domácích úkolů, takže jsem zvědavá, do jaké míry se mi povede je splnit, v každém případě jsem ale ráda, že jsem se na tuhle cestu dala, ačkoliv to bude asi zdlouhavé a ne zrovna jednoduché. Nechat si něčím omezovat život, když víte, že je to jen ve vaší hlavě a je to vlastně úplná blbost, je totiž dost na nic.

A věřte nebo ne, dneska do Prahy přijelo moje albánský koště se svým albánským bratrancem z Mariánek, pamatujete na ně? Kromě toho, že si mysleli, že metro C jede až do Mariánek, stejně tak, že lístek za 24 Kč na půl hodiny jim platí až tam a že si neuměli koupit lístky na vlak (když konečně pochopili, že metro přes půlku republiky vážně nejede a 24 Kč je na tu jízdu trochu málo), takže to nakonec zbylo na člověka se sociálně úzkostnou poruchou (těší mě), jsme si to vlastně docela užili. Opět jsem se na pár hodin stala jeho princess, queen a nakonec i wife, zbořila si dalších pár mýtů a předsudků o muslimech, tentokrát jsem byla moc střízlivá na to, abych se nechala zatáhnout do parku, takže po jedné bezvýznamné puse jsem oba posadila na vlak a nechala je odjet. Asi už navždycky.
A možná mě to mrzí, protože jsou to neskutečně fajn lidi, a kdybych je dneska neviděla, asi by mi to ani nedošlo. Bylo by to tak lepší? Nestali by se dalšíma lidma, který přijdou do mýho života, něco zanechaj a pak odejdou. Ale asi to tak mělo bejt. Konec konců jsem na to zvyklá. Jenom je to loučení vždycky takový těžký, obzvlášť když víte, že už se nejspíš nikdy neuvidíte. Moje koště v září odjíždí zpátky do Albánie a kdo ví, možná se setkáme za rok a možná nikdy. Ale i tak jsem ráda, že jsem je ještě jednou viděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 11. srpna 2017 v 13:53 | Reagovat

Občas je třeba vypadnout a vypnout :) Každopádně bez mojí milý Prahy bych se stejně neobešla. Ten "tvůj" mě udivuje, ví vůbec význam slova wife? Každopádně je to miloučkýýý

https://thewaybya.blogspot.cz/

2 Adela Adela | Web | 11. srpna 2017 v 18:26 | Reagovat

Miluju vypadnout do přírody, být tam jen s někým blízkým, neřešit blbosti a jen dýchat čerstvý vzduch! Zrovna na takovýhle výlet se chystám v sobotu na týden, tak se moc těším, že nebudu nic řešit a uspořádám si myšlenky v hlavě :)
Jinak hodně štěstí u psycholožky, chápu, že to muselo být těžké rozhodnutí, ale určitě to překonáš  :)

3 Lucy Lucy | Web | 11. srpna 2017 v 18:56 | Reagovat

Naprosto ti rozumím. Já sice bydlím ve městě, ale s přítelem skoro každý den podnikáme nějaké výlety do přírody. Někdy mezi lidi, někdy se jen tak klidně projít. Miluji, když si můžeme sednout k řece, kdy zapadá sluníčko a tu krásu pozorovat. Bez  asistence jiných lidí. Jen my dva ♥

Držím ti palečky v plnění úkolů :) Psycholožka je náhodou skvělá "věc".

4 Kačka Kačka | 12. srpna 2017 v 9:54 | Reagovat

Tyhle pobyty mám nejraději, vypnout, nic neřešit, být v podstatě jen sama se sebou :)
Přeji štěstí u psycholožky, věřím, že to bude dobré :)
A tvoje "koště" mě dostává, někteří si asi neuvědomují význam slov:D a bylo by asi zajímavé potkat se i někdy v budoucnu..

5 Andey Andey | Web | 12. srpna 2017 v 17:42 | Reagovat

Prahu moc ráda nemám. Ty davy turistů jsou děsný. A stejně jsem v ní jednou za uherák.
Doufám, že ti psycholožka pomůže. Já si nemyslím, že loučení je nějak těžké. Ale každý člověk ti v životě něco zanechá a je jen na tobě, jak toho využiješ.

6 . . | Web | 14. srpna 2017 v 7:24 | Reagovat

Ah, páni. Dnes taky jedu do Krkonoš na dva dny. Neříkám že se mi nechce ale.. převahuje tam ta "nechtíč"
Prahu nemám vůbec v lásce, i když jsem si teď všimla, že u nás ve městě je taky čím dál víc turistů, takže si asi nevybereš, nah.

7 Džejní Džejní | Web | 15. srpna 2017 v 9:39 | Reagovat

pre mna je vzdy najlepsie ist niekam iba s jednym clovekom, tak aspon prilis nevznikaju hadky, ze kam sa pojde, co chceme jest a tak. nakoniec to zjavne aj u teba dopadlo dobre, aj ked si mala povodne plan, ze pojdete viacere. vypadnut do prirody by som aj ja rada, sice Bratislava nie je taka velka ako Praha, ale tak je tu tych ludi celkom dost.
ku psychologicke som parkrat zasla aj ja, ale prislo mi to hrozne drahe a ked som po piatich sedeniach nedokazala ani poriadne povedat, preco tam vlastne chodim, tak som sa na to vykaslala. ale je mozne, ze sa tam niekedy znova vratim. kazdopadne tebe prajem, nech ti s tvojimi problemami pomoze :)
pred par dnami som sa rozisla s frajerom a stale mam slzy v ociach, ked si spomeniem, ze ho uz zrejme nikdy neuvidim. ludia prichadzaju a odchadzaju, nieco v nasom zivote zanechaju a my sa utesujeme tym, ze to tak asi malo byt. a asi je to aj pravda, len sa to obcas tazko prijima. ale treba byt vdacny aj za to, ze do nasho zivota vstupili, aj ked iba na kratky cas.

8 neverbealone neverbealone | Web | 16. srpna 2017 v 18:35 | Reagovat

Vůbec si neumím představit nějaký sezení u psycholožky.. tím, jak jsem to nikdy nezažila (doufám, že se tomu vyhnu i nadále) si to představuju jako nějaký úplně podivínský posezení s někým, kdo se ptá na divný otázky :D promiň, že to tak zlehčuju. Je dobře, že si se tomu vydala vstříc a nebojíš se si tu "poruchu" přiznat.

Co se albánců týče .. je dobře, že si se s nimi viděla znova. Já jsem to takhle loni měla s kamarádama z Belgie, když jsem se s nimi loučila, tak jsem myslela, že už je nikdy neuvidím a pak když jsme se viděli znovu, tak to loučení bylo ještě těžší, ale vlastně jsem byla ráda, že jsem je mohla vidět znovu.

Naprosto souhlasím ohledně toho, že je takový množství lidí, kteří do našeho života přijdou často jenom na chvíli, něco zanechají a zase odejdou. Takových jsem za tohle léto poznala spoustu ..

9 Ev. Ev. | Web | 1. září 2017 v 15:32 | Reagovat

Já jsem se za celou dobu nedonutila k psycholožce jít, protože můj strach z lidí je tak silnej, že se tam prostě bojím jít :D ani nechci vědět, co všechno by mi diagnostikovala. Ale je dobře, že ty ses takhle odhodlala a že si ten problém přiznáš a snažíš se ho řešit :)

S tim albáncem úplně nevím no...přijde mi to takový divný :D ale asi je fajn, že jste se znovu viděli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama