Dopisy na konec světa | 12

28. srpna 2017 v 8:20 | nika |  Thoughts
Milý J.,

pak už jsme se nikdy neviděli. Snapovali jsme, psali si každý den. Tolikrát jsme byli domluveni na nějaké schůzce. Já k tobě, anebo ty ke mně. Já totiž souhlasila, že se s tebou vyspím. A myslím, že to bylo jenom proto, že jsem tě chtěla vidět. Nezní to šíleně? Taky jsem to chtěla, ale nebylo to pro mne prioritou. Pro tebe to možná celou dobu bylo jenom o tom, ačkoliv tvrdíš, že ne. Nikdy se to neuskutečnilo. Jeden z nás to vždycky zrušil. Nejspíš je to dobře, ale i tak vím, že pokud se naskytne další přiležitost, oba se jí chytíme. Budu toho litovat, ale nedokážu tě nechat jít. A pokud je tohle jediná šance, jak tě znovu vidět, podstoupím jí. Jsem hloupá. Protože ty se mnou jen tak někam zajít nechceš. Potřebuješ od lidí brát to pozitivní, co já ti nejspíš dát nemůžu. Chápu tě. Je to v pořádku.
Tolik se nezajímáš, nepíšeš, už ani snapy neposíláš. Poslední dobou jsem to byla já, kdo se ozval. A už nechci být. Podvědomě totiž vím, že si zasloužím něco lepšího. Někoho, koho bude zajímat i moje osobnost, ne jenom tělo. Já jen potřebovala slyšet, že se někomu líbím. A potřebuju stále. Tebe.
Pořád je tady ale ta věc, kterou o mně víš pouze ty. Byl jsi tím, kdo mi ukázal, že to, co se děje, není v pořádku. Uvědomila jsem si spoustu důležitých věcí a začala s nimi pracovat. Bez tebe bych k psychologovi asi nikdy nešla. A tahle věc - moje, naše psychika - je to, co mi brání tě nechat jít. Víš toho příliš moc. A rozumíš tomu. Málokdo by mi momentálně dokázal dát víc, než ty. Je to naděje, že jednou bude lépe. Protože tobě je. A mně bude taky. Ale nechci, aby to bylo bez tebe.
Víš, čím déle tě nevidím, tím víc mi chybíš. Tím víc tě mám ráda. Dává to smysl?
Jsou chvíle, kdy mám pocit, že jsem začala něco cítit, J. A to jsem nikdy nechtěla. Omlouvám se. Možná jsem porušila naši dohodu. A to už dávno, jen jsem si to nechtěla připustit. Nedokážu tě dostat z hlavy. A to dost pravděpodobně nebude proto, že tě mám ráda jako kamaráda. Je v tom něco víc.
A pak jsou dny, kdy nic víc nechci. Přesně jako tehdy na zápase jsem ráda za to, jak to je. Chci být jen kamarádka.
Vůbec se nevyznám v tom, co k tobě cítím.

Jedno vím ale jistě - mám tě ráda,
Tvoje nika

P.S: Neodcházej, prosím. Zničilo by mě to.

quote image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrašulee Hrašulee | Web | 28. srpna 2017 v 16:34 | Reagovat

Dřív jsem měla podobný problém, taky jsem nechtěla přijít o někoho, kdo toho o mě vědět tolik a hlavně věci, co ostatní ne. Znal všechny moje problémy i starosti z minulosti. Řekla a napsala jsem mu toho tolik, že jsem pak už myslela, že se s ním musím bavit napořád, už jen kvůli tomu. Nakonec to tak naštěstí nedopadlo a je to dobře pro obě strany, dnes už jsme každý někde jinde. Držím palce, ať už se rozhodneš jakkoli :)

2 Andey Andey | Web | 29. srpna 2017 v 16:57 | Reagovat

Dalo se čekat, že dřív nebo později jeden z vás začne cítit něco víc. Možná že on to taky cítí, ale vypořádává se s tím po svým.
Nedokážu ti úplně poradit, jelikož jsem v téhle situaci ještě nebyla. Možná když začne škola, tak přijde na jiné myšlenky.

3 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 31. srpna 2017 v 11:32 | Reagovat

Chápu tě. Ach, tak moc tě chápu. Snad to zmatení opdezní :)

4 Kai. Kai. | Web | 31. srpna 2017 v 17:59 | Reagovat

Mám něco podobného, jen je to složitější. Máme na sebe čas jen do listopadu, protože ten blbec nechce na transplantaci..

5 Ev. Ev. | Web | 1. září 2017 v 5:10 | Reagovat

Já nemám slov. Prostě úžasně píšeš. Musela jsem si dočíst všechny časti, o které jsem přišla a dostat se do toho nebyl vůbec problém. A nedovedeš si představit, jak moc ti rozumím...

6 Kačka Kačka | 1. září 2017 v 17:38 | Reagovat

Ahh, vždy mi při čtení dopisů běhá mráz po zádech.
Nejsi hloupá, že by jsi to chtěla udělat, zřejmě by to pro tebe už z jakéhokoli důvodu znamenalo mnoho, když pro tebe znamená díky všem těm věcem tolik.
Ráda bych ti poradila, ale to nedokáži, jelikož v takové situaci jsem nikdy nebyla..

7 Anička Anička | Web | 2. září 2017 v 16:59 | Reagovat

Nejsi hloupá, že to chceš - v jednu chvíli prostě něco chceš. Je to normální. Uvidíš, jak se to ještě všechno vyvine.

thewaybya.blogspot.cz

8 Džejní Džejní | Web | 3. září 2017 v 12:04 | Reagovat

akoby si opisovala moje pocity, moj skonceny vztah. tiez som kvoli nemu zasla k psychologovi, dokonca k psychiatrovi, aby som nebola tak hrozne psychicky labilna, aby som bola normalna, aby som sa prestala tak hrozne bat, plakat, citit sa nedostatocna. on ma podporil, povedal mi aka som krasna, ako ma lubi, a potom prestal a odisiel. odstrasila som ho, odplasila som ho tym, co som robila, aj ked som to vlastne nebola ja, on vo mne vyvolaval zranitelnost... a sakra, uz pomaly zacinam plakat. nechcela som, aby odisiel, ale nase zivoty sa raz na kratku dobu pretli a ak sa nedohodneme na stretnuti, uz nikdy, vobec nikdy sa snad ani nemame sancu uvidiet sa. vedieme tak velmi odlisne zivoty, ze nemam sancu ho uz nikdy vidiet, a tak hrozne to boli, tak hrozne ho chcem naspat, tak hrozne mu chcem povedat, nech mi da druhu sancu, lebo bez neho nedokazem byt. dala som mu vsetko, vsetky svoje dolezite prve razy a tak strasne ma stve, ze ja budem prenho iba jednou z vela, kym on bude pre mna do konca mojho zivota niecim fakt velmi dolezitym.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama