Dopisy na konec světa | 14

Včera v 21:00 | nika |  Thoughts
A když tě po tom všem konečně požádám, abys odešel - a na chvíli jsem si doopravdy jista, že si to vážně přeju - najednou chceš zůstat.
Proč?
Protože mě máš rád. A určitým způsobem mě taky potřebuješ.

Víš, vždycky jsem pro tebe byla taková jistota. Ta, která o tobě ví věci, které nikdo jiný ne, a přesto neodejde. Bude ti tolerovat, co uděláš, neotočí se zády. A nepřestane tě mít ráda.
Jenomže já můžu odejít, pokud budu chtít. A když jsi to zjistil, lekl ses.
Teď je to, jako bychom se vrátili v čase. Když chceme, napíšeme si o snapy. Vlastně mi to docela chybělo. Slyšet všechny ty tvoje řeči, slyšet, že moje tělo se někomu líbí. Čas od času si napíšeme jenom tak, probereme, co se stalo a nestalo. Je to jako dřív. Jako by to tak bylo celou dobu. Jako by se mezi námi nikdy nic špatného nestalo.

Možná si nepíšeme každý den, jako to bývalo, ale konečně mi to došlo. Došlo mi, že to není třeba. Stačí, když tu jeden pro druhého budeme. Pořád jsi jeden z mála, který toho o mně ví tolik. A já jedna z mála, která to ví o tobě. Jsme pro sebe důležití. Občas se prostě potřebujeme.
Je to víc, než jsem si kdy přála. Víš, ten pocit, že mám někoho, kdo chápe. A kdo nechce odejít.

Děkuju,
tvoje nika

love, couple, and art image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama