understanding

13. listopadu 2017 v 21:52 | nika
A tak jsem tam seděla. Nezaujatě pozorovala dřevěné koleje, plastovou kuchyňku, silnice a domečky natisknuté na koberečku. Měla jsem strach, v hlavě zmatek, jako několik posledních měsíců. Ruce se mi třásly a žaludek odmítal cokoliv přijmout. Byla to dětská psychiatrie. A zároveň jakási naděje na lepší zítřky.
Vyšel kluk, zahalen v černé od hlavy až k patě, poprosil o vodu a já si všimla, že má nalakované černou barvou dokonce i nehty. Kdybychom byli na jiném místě, řekla bych, že zvláštního na něm toho bylo víc. Ale víte co? Mně to ani tak zvláštní nepřišlo. Každý máme své důvody. Jestli je zvláštní on, stejně tak i já. Zněl sebejistě. Záviděla jsem mu to, neboť poprosit o vodu pro mě bylo něco nepředstavitelného, nejspíš bych to vůbec nedokázala. Posadil se na gauč na druhé straně místnosti. Občas se na mě podíval. A já pochopila, že není co závidět. Byli jsme si víc než podobní. Aby taky ne - potkali jsme se na psychiatrii. V těch pohledech bylo jakési porozumění, byla tam přesně ta bolest, kterou jsem cítila já, ten zmatek, ta zoufalá snaha věci zlepšit a zároveň chuť už dál nepokračovat. Oba jsme tam odevzdaně seděli, utopeni v lítosti vlastní i lítosti vůči tomu druhému. Tak moc jsem mu chtěla pomoct. Obejmout. Dostat ho z toho pekla v jeho hlavě.
Říct mu, že chápu.
Když jsem se o chvíli později na ten jistý gauč sesunula já, s receptem na antidepresiva a anxiolytika, vzpomněla jsem si na něj. Ocitla jsme se v té samé situaci, na tom samém místě, jen o chvilku později. Ale já už neměla nikoho, jehož směrem bych se mohla podívat a cítit, že v tom přeci jen nejsem sama. Byl pryč.
A ačkoliv se už nikdy neuvidíme, moc si přeju, aby mu bylo líp.
Aby nám oběma bylo líp.

flowers, brave, and quotes image
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | Úterý v 13:54 | Reagovat

Úplně jsem se do té situace vžila - jako kdybych vás oba pozorovala. Věřím, že vám bude oboum líp. Třeba se také znovu potkáte, nikdy nevíš.

www.thewaybya.blogspot.cz

2 Andey Andey | Web | Úterý v 20:12 | Reagovat

Držím obou palce, že vám bude líp. Je dobré, že i myslíš na toho neznámého kluka, aby m taky bylo dobře. Chce to pevnou vůli a čas.

3 K. K. | Čtvrtek v 18:27 | Reagovat

Doufám a věřím, že vám oběma bude jednou líp :)
Pro některé by mohlo přijít zvláštní potkat se na takovémto místě, ale ono není.
Každý máme nějaké problémy, stejné problémy jako někdo jiný a promluvit si o nich třeba právě s tou osobou nebo už jen s doktorem je pokrok. A tito lidé to jednou dotáhnou daleko dál, než ti, kterým to přijde zvláštní.
Jak holky psaly, chce to jen čas a víru, kterou v tobě musí mít nejen ostatní, tak jak máme my ♥ ale musíš ji mít především ty sama :) ♥♥ A já věřím a vím!, že ji máš:)

4 Simix Simix | Web | Čtvrtek v 19:45 | Reagovat

Zajímavý a smutný článek. Škoda, že byl už pryč. Ale nějak to skončit muselo. Hezky napsané.

5 Molly. Molly. | E-mail | Web | Včera v 11:10 | Reagovat

Krásně napsané. Někdy opravdu v jistých situacích na tom nejsme sami ale někdo nás dokáže v tom pochopit a ví jaké to je. Musíš se držet a myslet i na tyhle malé pozitiva které jsou.

6 Sandra Sandra | Web | Včera v 14:08 | Reagovat

krásne, avšak smutné..
dúfam, že vám obom bude lepšie.♥

7 smartly smartly | Web | Dnes v 0:42 | Reagovat

Lieky vždy boli a vždy budú len prekážkou k tomu, aby človek v sebe našiel netušenú silu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama