Lepší zítřky

10. prosince 2017 v 20:51 | nika |  Diary
Nu, upřímně do psaní vůbec nemám chuť, ani snad nemám o čem psát, jen se nedokážu dívat na to, jak poslední článek den ode dne stárne a nic nového nepřichází.
Věci se dávají do pohybu, začíná být trochu líp, ačkoliv to stále není žádná sláva. Většinu času spím, ale začala jsem trochu i číst, mám nepatrnou chuť se bavit s lidmi, docela se směju a moje myšlenky nabraly malinko pozitivního směru (tedy spíš ubraly na tom negativním). Jsou věci, na které se těším. A těšit se na něco - věřte nebo ne, to jsem dlouho nezažila. Je zvláštní se zase vracet do toho světa pocitů, kde existuje i něco jiného, než smutek. Občas přemýšlím nad tím, jestli jsem neudělala chybu. Na antidepresiva jsem kývla téměř hned, bez rozmyslu. Napadá mě, že jsem si možná dokázala pomoct sama. Ale asi ne. Pamatuju si ten svět bez radosti, svět falešných úsměvů, kde všechno bylo pouze černé, kde nebylo pro co žít. Z toho si nikdo pomoct nedokáže. Asi to bylo potřeba, ale představa několika měsíců, ba let, možná celého života, kde si každé ráno budu do pusy strkat tu pilulku a doufat, že konečně bude líp, že zas budu cítit, je vyčerpávající. Ale žít s těma démonama v hlavě je mnohem vyčerpávající. Pak už to ani nejste vy. A lidem to nedokážete vysvětlit. Ani nemůžete, protože pokud si tím člověk neprojde, nepochopí.
Čím dál víc přemýšlím nad tím, kolik toho dlužím J. Nebýt něho, možná už tu ani nebudu, budu-li přehánět. Anebo to možná ani přehánění není. Těžko říct. Kdyby mi neřekl, že je něco špatně, možná si to ani nikdy neuvědomím.
Začala jsem na lidi koukat jinak. Na jejich rozhodnutí, chyby, chování. Protože už vím, jak moc vás to něco ve vaší hlavě dokáže ovlivnit, aniž byste si to uvědomovali. Zkusme se pochopit. Přemýšlet nad tím, proč se někdo chová tak, jak se chová. Má to svůj důvod.

Všichni máme svoje důvody.

quotes, depression, and sad image
 


Komentáře

1 neverbealone neverbealone | Web | 15. prosince 2017 v 10:09 | Reagovat

Jsem moc ráda, že se cítíš o něco lépe. Nikdy jsem ty "démony" v hlavě neměla, takže se bohužel do tvé situace neumím moc vžít a představit si ji, ale určitě to nebylo nic příjemného, takže se za to vůbec nesuď. Držím palce, aby to bylo už jenom lepší a lepší :)

2 outcry outcry | Web | 18. prosince 2017 v 15:35 | Reagovat

Zrovna včera jsem byla těsně u propasti. Koukala jsem se dolů. Vedl tam strmý sráz, jehož vrcholek, na kterém jsem stála, nebyl zrovna z toho nejpevnějšího materiálu. Cítila jsem, jak se mi pod nohami pomalinku hýbala zem. Koukala jsem na úlomky, které padaly dolů do té propasti. Pokud je ale někdo, kdo Tě chytí, abys nespadla, máš vyhráno. A pokud jsi to ty sama, tak máš vyhráno dokonce dvakrát, protože nikdo jiný než ty Tě nezná líp. Deprese jsou hnus. Nejhorší je, když víš, že to přijde, ale nevíš, jak se bránit... Chápu Tě. Přeju Ti, aby bylo líp. Bez prášků nebo s nima. Přece se nenecháme zastavit démonama, no ne? :-)

3 Romi Romi | Web | 20. prosince 2017 v 13:39 | Reagovat

Přeju ti ať je ti lépe :)

4 Karelzzilla Karelzzilla | Web | 21. prosince 2017 v 17:59 | Reagovat

Tyhle věci se podle mě pořád berou na lehkou váhu. :/ get well soon

5 Hann Hann | Web | 23. prosince 2017 v 16:38 | Reagovat

Achjo kočko, je to strašně smutné, ale naprosto vím, jak se cítíš, já ovšem antidepresiva odmítla. Nevím zda jsem udělala dobře, orgánům stoprocentně se ulevilo. Bohužel nevím, co tě přimělo do tohoto stavu, nemohu se vyptávat pokud ty sama nechceš, ale ať se stalo cokoliv tobě i mně, lidé jsou už teď jiní, reálnější, zlí, opravdoví - a já už nikomu nevěřím. Lituji toho, co se stalo kéž by šlo zapomenout. Ovšem toto, věř mi, z nás udělalo silné osobnosti.
Přeji krásné svátky, žádný smutek a.úsměv na tváři! A kdyby přece jenom ne, tak mi napiš. Víc hlav víc ví a nezaujatý pohled otevírá oči. Velmi ráda si s tebou pokecám. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama