rok dvatisícesedmnáct

31. prosince 2017 v 16:37 | nika |  Other
Inu, je to tak. Konec dalšího roku je tady. Pravděpodobně byste teď čekali něco ve smyslu "ah, nedokážu uvěřit tomu, že rok dvatisícesedmnáct utekl tak rychle, byl naprosto skvělý a doufám, že ten další bude alespoň tak dobrý, či snad ještě lepší." Faktem je, že jediná pravda je to zoufalé doufání, že ta osmička přinese konečně trochu štěstí. Neuteklo to rychle, byl to rok plný zklamání, ztrát, běhání po psycholozích a psychiatrech, prášků. Jedna z mála věcí, za kterou jsem opravdu ráda, je konec roku. Věci jsou téměř v pořádku. A věřím, že příští rok budou už úplně.

2016, new year, and 2017 image


Letošní rok začal samozřejmě prvním lednem, kdy se tak nějak oslavovalo s kamarádkou. Asi jsem byla šťastná. Ten večer byl plný radosti, úsměvů, dobrých lidí a dobré hudby. Ten úplný začátek se táhnul ve znamení tehdejších maturantů. Užívala jsem si jejich pozornost. Měla pocit, že jsem konečně ta, kterou jsem být chtěla - taková ta cool holka, se kterou se baví všichni starší. Pád z obláčku snů přišel velice brzo. Prožila jsem pár krásných chvil především s J., kterých jsem si měla važít víc, než jsem si vážila, neboť byly jedny z posledních, kdy to bylo ještě v pořádku. V únoru byl hlavní atrakcí školní maturitní ples - letos opět bez afterparty a nejspíš stejně tak moc, jak jsem se těšila, jsem byla nakonec i zklamaná. Ale to už tak k plesům holt patří. Březen byl pro změnu ve znamení snapchatů s J. V tu dobu jsme si fotky posílali snad každý den. A když jsme pak přestali, začalo mi to chybět. Koncem tohohle měsíce byla oslava J. To jsem si užila vážně moc. Poznala jsem nové lidi a opět měla takový ten dobrý pocit, že o mě někdo stojí. V dubnu se hodně chodilo kalit. Kalilo se pořád a všude, na šlapadlech, v čajovnách, na privátech. Ale taky bylo poslední zvonění, kdy jsem si uvědomila, že ty lidi už třeba nikdy neuvidím. Byla to taková jedna velká ztráta. A bolí mě to do teď, když vidím, jak jsou ty školní chodby najednou prázdný. V květnu jsem skoro vyseděla důlek na softu, neboť jsem tam chodila pomalu na každý zápas a tvářila se, že tomu rozumím. Taky jsem často byla na hokeji - ale tomu doopravdy docela rozumím. Červen byl takovým shrnutím všech uplynulých měsíců - kalby, kamarádi, soft, J. Ke konci už jsem se ale začala cítit dost špatně. Už jsem na poslední dny ani nešla do školy. Červenec začal výletem do Nizozemska. Naivně jsem doufala, že mi to pomůže. Ale moje nálada a myšlenky se akorát zhoršovaly. Byla jsem i hodně s kamarády, ale necítila se dobře. Když jsem se konečně po tak dlouhé době dostala k psycholožce, potvrdila mi sociální fobii. Kdyby to zůstalo jen u ní, možná by zbytek roku nebyl tak katastrofální. Na druhou stranu srpen byl takovým světlem na konci tunelu. byla to doba, kdy jsem si řekla, že to zvládnu. A doopravdy jsem si celý ten měsíc hrozně užila. Madeira pak byla takovou třešničkou na dortu, kde jsem mimo jiné potkala i ty dva moraváky. Září byly opět kalby, ale už taky škola, začaly taneční (v tu dobu jsem si ještě myslela, že to bude fajn), pochmurné podzimní počasí a moje ještě pochmurnější nálada. Nechce se mi to tomhle období mluvit, a tak jenom krátce - v říjnu mi došlo, že ta fobie to zcela tak nebude. A tak "přišla" deprese. Taky jsem byla u moraváka na Strahově a do teď lituju, že jsem si ani ten svetr nesundala, eh. Po školním výletu do Itálie, kde jsem byla tak hrozně nadšená ze všech lidí kolem mě, přišlo to největší zklamání. Ty lidi, o kterých jsem si myslela, že mě mají rádi a já mám ráda je, začali chodit ven beze mě. Dokonce vytvořili skupinu, kde mě pomlouvali. V tu chvíli jsem si uvědomila, že takhle to dál nejde. Možná se snažím vypadat v pohodě a nenechat depresivní myšlenky mě ovládnout, ale evidentně se mi to vůbec nedařilo. Roztrhalo mi to veškeré dobré vztahy a najednou nebyl nikdo, s kým bych mohla trávit čas. Na řadu tedy přišla antidepresiva. Od Vánoc je mi dobře. Byla jsem s rodinou a uvědomila si, jak moc jsem ráda, že je mám. Jak skvělý jsou to všechno lidi a jak hrozně ráda s nimi trávím čas. Maminka je mou nejlepší kamarádkou. Mimo to jsem se začala bavit s mými bývalými spolužáky, které znám odjakživa a teprve teď nám pořádně došlo, že k sobě pořád tak nějak patříme. Silvestr tedy trávím s nimi a musím říct, že takhle "šťastná" jsem dlouho nebyla. S tím slovem si nechci moc zahrávat. Ale mám se dobře. A co je víc?

Kdybych se na věci podívala bez těch depresivních myšlenek, byl by to dobrý rok - viděla jsem tolik úžasných míst, trávila čas s kamarády i (ne)kamarády a navenek by se zdálo, že jsem si to vlastně užívala. Za ta zklamání jsem možná nakonec ráda. Vnímám věci jinak, hodně jsem se naučila a někam mě to posunulo. Poznala jsem i spoustu nových lidí, u kterých to vypadá, že zůstanou i do následujícího roku, a já jsem za to neskutečně vděčná. Jsem zvědavá, jak to dopadne - jedno ale vím jistě. Bude líp. A záleží to jen na nás. Pošlete lidi, kteří vám ubližují, prostě pryč. A najděte si nové, kteří za to stojí. Nic lepšího už udělat nemůžete. A všimejte si, jak sebe, tak ostatních. Nenechte pocity a myšlenky, aby vás tolik ovlivňovaly. A když budete cítit, že nejste v pořádku, řešte to. Návštěva psychologa je totiž mnohem lepší, než trpět celé týdny, měsíce, roky.

font, year, and happy image

NÁDHERNÝ NOVÝ ROK VŠEM!


A děkuju vám. Za všechno.
 


Komentáře

1 German Music German Music | Web | 31. prosince 2017 v 16:48 | Reagovat

Přeji ti, aby byl nový rok 2018 plný úspěchů, zdraví, lásky, pohody a štěstí. :)

(`*•.¸(`*•.¸ ¸.•*´)¸.•*´)
«..Krásný nový rok 2018!..»
(,.•*´(¸.•*´ `*•.¸)`*•.,)

2 Denia Denia | Web | 1. ledna 2018 v 11:33 | Reagovat

Hele, já jsem tyhle pocity měla na střední docela často. Pořád jsem cítila, jak mě někdo hodnotí, sleduje každý můj krok, a když jsem udělala něco, co nebylo v "normě", už jsem viděla, jak se se mnou ostatní baví méně. Vlastně celá střední o tomhle byla, pořád jsem řešila, co si ostatní myslí. Změna přišla až na výšce. Žiju si svůj vlastní život, odpoutaná od všech těch falešných přátel, u nichž jediné pouto, které kdy občas existovalo, bylo sdílení jedné třídy, nebo společná flaška vodky. Je to smutné, ale je to tak, a myslím, že nejsem jediná, kdo to tak vnímal.
Každý rok jsem byla večer na Silvestra doma, s rodinou, která u mě stojí v dobrém i špatném, a ani si moc nedokážu představit, že bych byla jinde :).
Ať se ti 2018 vydaří tak, jak si přeješ :)

3 Anička Anička | Web | 1. ledna 2018 v 22:13 | Reagovat

My tě přece máme rádi. Na nějaké hajzly se vykašli.. :/ A na J. taky. Nezaslouží si tě. To už radši toho moraváka :D Sice nevím, jaké to je, mít depresi, ale vím že jsi silná holka. Že to všechno zvládneš i s pomocí tvé rodiny :)

www.thewaybya.blogspot.cz

4 Andey Andey | Web | 3. ledna 2018 v 20:31 | Reagovat

Šťastný nový rok!
Někdy prostě musí být hrozně, aby následně naopak mohlo být dobře. Četla jsem tvoje články pravidelně, takže vím, co jsi prožívala.
Doufám, že ti nově nabitá dobrá nálada vydrží a budeš se na věci dívat víc optimisticky. Držím palce, ať je opravdu líp.

5 Simix Simix | Web | 5. ledna 2018 v 22:00 | Reagovat

Hlavní je myslet pozitivněji. Měla jsi také docela pestrý rok. Co se týče toho J., párty atd. Já nikdy na párty nechodila a nebyla na ně, ale ten poslední půl rok 2017 byl plný pařeb, takže jsem to myslím docela nahnala. Je hezké, že ses i podívala do zahraničí. To já dlouho ne.
Tak krásný nový rok. Vstup do něj pozitivně a ať je lepší než minulý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama