kamarádíčkování

17. ledna 2018 v 18:07 | nika
Nu, a tak jsem se rozhodla, že si dneska povíme, jak se romantická představa mýho poprvé se svíčkama a voňavým povlečením rozplynula v zatuchlym smradu strahovskejch kolejí. To takhle byla sobota, tři králové. Už od rána jsem nadávala na ty dětičky, který chodily po našem vidlákově a hrály na trubku tu šílenou písničku. Zkrátka takový optimistický den, že. Po cestě na Strahov jsem je potkala ještě tak třikrát, ale to asi neni důležitý. Vždycky chodím na čas. Většinou ještě dřív. Ale víte co? Já měla bejt v 6 v Dejvicích. A v 6 jsem teprve lezla na kraji Prahy z našeho vidlobusu. Byla jsem nervózní, protože fakt nejsem zvyklá chodit pozdě. Ještě, když jsem věděla, že na sebe nemáme moc času. Nicméně tak o víc než půl hodiny později jsem vystoupila na Dejvický a zase se lekla, jak je moravák vysokej. Jo, ten moravák. Pamatujete si, jak jsem se nad ním rozplývala, když jsme přiletěli z Madeiry? Čtu ten článek, vzpomínám na moje tehdejší okouzlení, na moje tajný přání, aby ty večery na tom nádherným ostrově neskončily jen rozloučením. Aby to prostě vůbec neskončilo, hrozně jsem chtěla pokračování v Praze. A ono přišlo. To bylo v říjnu. Byla jsem hrozně zmatená, protože to, co jsem cítila na Madeiře, v Praze nějak nebylo. I tak jsem si ho ale přála vidět znova. A bylo mi jasný, že nic jinýho, než sex, společnýho mít nebudem. Když jsem tam jela, byla jsem rozhodnutá, že to nedovolím. Ale ono se to prostě stalo. Ty hnusný vybydlený koleje, pokoj dva krát tři metry, postel tvrdá tak, že jsem si málem zlomila zadek, když jsem si na ní sedla, vzduch jako nevyvětranej dva roky, ačkoliv se tam větrá skoro furt. O záchodech radši vůbec nemluvím. A tam jsem tomu moravákovi dala úplně všechno. Nelituju toho. Ale jsem naštvaná. Byl to hezkej večer, líbil se mi ten pocit, bejt celá jeho. Bejt v něčí náruči a cejtit to bezpečí. Jeho tlukoucí srdce. Zrychlenej tep. Šťastnej výraz. Ale nebylo tam to něco. Co by z tý chvíle udělalo nezapomenutelnou. Co by mě konečně udělalo šťastnou.
Neni to člověk, kterej by mi měl co dát. A já nemám co dát jemu. Jsme každej jinde, máme jiný priority, pohledy. Vždyť my se vlastně ani neznáme, neznám jeho oblíbenou hudbu, film, jídlo. Jeho kamarády, rodiče, v podstatě ani zájmy. Ani si nejsem jistá, jestli je chci znát. Potřebuju někoho, kdo má v sobě víc, s kym bych si mohla celou noc povídat a furt by to mělo smysl. To moravák prostě není. A mrzí mě to. Mrzí mě, že se vidíme jen jako těla, který občas můžou bejt spolu. A možná už ani nikdy nebudou. Věděla jsem celou dobu, že nic víc to nebude. Ale i tak jsem do toho šla.
Proč?
Asi jsem si jen potřebovala dokázat, že na to mám. Byl pro mě takovej ideál, nedosažitelnej cíl. Snad jsem chtěla ukázat i lidem kolem, že to taky umim, bejt pro někoho dobrá, chtěla jsem, aby mi záviděli. A taky jsem hrozně chtěla zažít ten pocit, mít ho vedle sebe a tulit se k němu. Ale asi mi došlo, že tohle není podstatný. Musíte si mít co říct. Musíte si mít co dát. Ne jen to tělo.
Asi na to kamarádíčkování s výhodama prostě nikdy nebudu. Mělo by v tom bejt něco víc.

friends with benefits, friends, and life image
 


Komentáře

1 neverbealone neverbealone | Web | 18. ledna 2018 v 14:24 | Reagovat

No .. holka nejsi první ani poslední, která to neměla tak, jak si přála a představovala, aby to bylo. Já jsem svoje zažila totálně opilá ve stanu s klukem, kterýho jsem ještě měsíc předtím nesnášela :D Holt věci se dějou.. všechno děláme z nějakého důvodu a i přes to, že já jsem toho tehdy strašně litovala, jsem ráda, že teď zpětně se tomu umíme oba dva s tím klukem zasmát a neřešíme to. Až uplyne nějaký čas, tak se třeba spolu taky budete schopný o tom pobavit a třeba na to budeš nakonec jednou ráda vzpomínat :)

2 Adel Adel | Web | 18. ledna 2018 v 17:24 | Reagovat

na tvůj blog sem narazila až dnes, takže si jdu přečíst ještě ty dva články jak tam odkazješ ..:) . Ono se tohle asi určite nikdy nepovede jak si to člověk plánuje:)

3 Denia Denia | Web | 20. ledna 2018 v 22:29 | Reagovat

Přijde mi to, jak by to bylo vystřižené z nějaké knížky, vážně tak chytlavě píšeš, líbí se mi ty spojení slov, i pražáckej přízvuk, třebaže jsem z Moravy:D.
Ono, někdy nejde o nic hlubšího, než o ten vítězoslavný pocit, kousek toho mála, co hledáme, ale pořád nemůžem nikde najít. Občas cítím tu atmosféru, v horkém létě nebo naopak v mrazivém večeru, když přemýšlím, co by bylo, kdyby.. jsou to strašně zvláštní chvíle, jako ve snu.. kdy si všechno idealizuješ, a pak to ani nenastane, a když jo, tak to není vůbec takové..a třeba se chcem jenom o něčem ujistit, zvednout si sebevědomí, nebo jen pochopit realitu.

4 Anička Anička | Web | 21. ledna 2018 v 15:59 | Reagovat

Moje poprvé taky nebylo takové, jaké jsem si představovala. Sice bylo s klukem, kterého jsem chtěla, ale ta realita byl šílená :D Představovala jsem si ho jako boha sexu a on neuměl nic, absolutně nic. Byl pasivní a o jeho chloubě velikosti malého kamínku nemluvím :D Bohužel. Je hezké potom cítit to "něco", které mám až teď s přítelem :) Ono to přijde, nečekaně. Tak jako u mě.

www.thewaybya.blogspot.cz

5 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 21. ledna 2018 v 16:10 | Reagovat

Myslím, že ve většině případů se ty romantické svíčky, voňavé povlečení a božsky sex nevyplní. :D Nehledě na to, že je člověk nervózní, je to něco nového a kdesi cosi.. Podle mě si to člověk užije až později, kdy pozná, co má rád a tak dále. :)
Jinak já mám za sebou taky kapitolu života, nad kterou momentálně kroutím hlavou a nevím, co jsem si myslela. :D

Ta anglická věta mě trochu pobavila, ale člověk, co je v takové situaci, asi tohle úplně slyšet nechce. :D

6 Jana Jana | Web | 24. ledna 2018 v 13:51 | Reagovat

Jo, taky jsem šla do něčeho dost podobného. Prostě takový to kamarád taky rád, ale nedopadlo to nijak. Vybrala jsem si na to totálního blbce, kterého díky bohu nevídám :-) Nakonec jsem stejně zjistila, že už nic takového nechci a raději budu sama, nebo si prostě počkám na přítele. :-)

7 Denyii Denyii | Web | 24. ledna 2018 v 18:38 | Reagovat

Tohle, cituji: "Asi jsem si jen potřebovala dokázat, že na to mám. Byl pro mě takovej ideál, nedosažitelnej cíl. Snad jsem chtěla ukázat i lidem kolem, že to taky umim, bejt pro někoho dobrá, chtěla jsem, aby mi záviděli. A taky jsem hrozně chtěla zažít ten pocit, mít ho vedle sebe a tulit se k němu."

to je ono. když já měla moje poprvé, tak přesně to teď zpětně beru. moje poprvé bylo na havaji (v chatce-takže asi něco podobnýho jako ty koleje), kluka sem znala celý 3 dny. neznala sem jeho oblíbený film, písničku, jídlo... nevěděla jsem o něm skoro nic... a přesto sem to udělala, jsem ráda, že sem to udělala. ale on byl přesně pro mě jen asi tkový nedosažitelný cíl, kterýho sem nakonec dosáhla.
teď bych s nim nejradši chodila (i po skoro roce, jo, jo, zoufalka tady :))), ale ono Brazilie a Čr je trošku daleko no... navíc jemu jsem úplně ukradená, což mě mrzí asi nejvíc nuu :/ :D

každopádně, tobě přeji, ať už další takový bude jen lepší a lepší s někým, s kým tu spojitost máš. s někým, s kým to není jen o té přitažlivosti :)

8 slečna se stejným příběhem slečna se stejným příběhem | 4. února 2018 v 8:53 | Reagovat

To snad není ani možný. Už při čtení tvého článku jsem si říkala, jestli tohle někdo nenapsal náhodou za mě :D Protože to samé prožívám teď.
Kluk, co se mi před 5ti lety líbil, pochází z Moravy, ale nic víc než kamarádství s výhodami v tom není. Bohužel, protože si fakt rozumíme, máme společný humor, společné zájmy. Já měla 2 dlouhé vztahy a on v životě jen dva vztahy, co trvaly maximálně 3 měsíce. Já teď naposledy 2,5 roku. Myslím si, že ani pořádně neví, co vztah obnáší, jaké to je, bojí se. Říká, že na to teď momentálně není vhodný čas (na vztah), ale proč? Sváděl to na práci, ale tu teď bude mít novou, tak nevím. Asi se s tím budu muset smířit. Jenže já jsem na kluky majetnická a žárlím, ikdyž "spolu nic nemáme" na ostatní holky, se kterými si píše. Naštěstí nejsem zamilovaná až po uši, protože jsem do toho s tím už šla, věděla jsem, že nic nebude, domluvili jsem se na tom. Jestli to vůbec domluvit jde..
Takže děkuju za hezký článek, jsem ráda, že v tom nejsem sama.
PS: Také jsem si říkala, že kamarády s výhodama nechci - proč, vždyť vztah a mít se ke komu večer přitulit, usnout spolu a ráno se spolu probudit je mnohem hezčí. Jenže to by to ve vztahu nesmělo začít skřípat, láska opadávat a já necítit zájem někoho jiného. Ikdyž v podobě kamarádů s výhodami.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama