Dopisy na konec světa | 17

2. února 2018 v 19:49 | nika |  Thoughts
J.,
nějak nevím, jak to napsat. Byl maturitní ples a následně after. Nic jsem nečekala, jenom jsem si s tebou chtěla zatancovat. A potřebovala jsem vědět, že tam budeš, kdyby se cokoliv dělo. Kdybych to prostě psychicky nezvládala. Byl jsi tam, ale ve skutečnosti jsem měla pocit, jako bys nebyl. Nejdřív jsme dělali, že se nevidíme. I já to tak chtěla. Myslela jsem, že mi to tolik neublíží, když se nedostanu do tvojí blízkosti. Pak jsme se pozdravili. Bavila jsem se se spoustu lidí a byla tak nějak spokojená. Ale stejně jsem tě podvědomě v tom davu hledala. A vzpomínala na to, jak to bylo loni. Tos na mě totiž koukal přesně tak, jako teď koukáš na moje kamarádky. V jednu chvíli jsem ke mně přišel, objal mě a řekl, že mi to sluší. Chvíli jsme tam stáli spolu, dokud se neobjevila další tvoje kamarádka, pohladils jí, přímo přede mnou, a odešel. Jako vždycky. Na after jsme se potkávali neustále. Stál jsi ve frontě a my tě poprosily, abys nám koupil zelenou. Vlastně jsi tu frontu vystál jenom kvůli nám, protože sám sis nic nekupoval. Říkala jsem si, že je to vlastně zase v pořádku, že ses na mě nevykašlal. Ale nezatancovali jsme si. Místo toho jsem tam stála s kamarády a koukala na tebe, jak se tam svíjíš každou chvíli s nějakou jinou holkou. Snažila se to ignorovat, zaplnit to prázdný místo jinejma lidma. Kamarádama, který neodešli, narozdíl od tebe. Užila jsem si to. Ale byly chvíle, kdy jsem se zavírala na záchodech a snažila se přesvědčit sama sebe, že mi na tom nezáleží. Ono asi vždycky záležet bude. A proto je lepší, když se nevídáme. Co oči nevidí, to srdce nebolí. Někdy mám pocit, že to děláš schválně.
Celkově je mi líp, už nemám potřebu ti obden psát v zoufalém domnění, že mi dokážeš pomoct. Ale i teď jsou dny, kdy tě potřebuju. Jako třeba dneska v noci na after. Ale tys tam pro mě nebyl. Už je to dlouho, cos tu pro mě byl naposledy. Nejspíš bych se s tím měla smířit a posunout se. Ale pak si vzpomenu na tu dobu, kdy mi bylo vážně špatně a dojde mi, že kdybys mi tehdy nepomohl, třeba už tu nebudu. A to je hrozně silná myšlenka, vzpomínka. To se nedá jen tak přejít a zapomenout.
Víš, chtěla bych ti poděkovat. Vždycky ti děkuju. Vlastně za to, že mi neustále ubližuješ. Nejsem blbá?



Tentokrát ti děkovat nebudu. Teď už ne,
nika
quotes, goodbye, and sad image

 


Komentáře

1 Simix Simix | Web | 2. února 2018 v 21:19 | Reagovat

Ahoj .
To znám. Někoho ignorovat a přitom ho podvědomě vyhledávat.Tvé dopisy mě dokáží dojmout a připomenout mi něco z mého života.
Co se týče toho, že se najednou věnuje jiným... Aktuálně mám něco podobného. Jsou chvíle, kdy se ke mně chová hezky, je hodný a věnuje se mi ale pak se to obrátí, nevšímá si mě a je s jinýma... tak to bývá.
Jinak... založila jsem si nový blog. Ani nevím, proč jsem to udělala, protože jsem myslela, že tamten bude pro mě už napořád...
No nic.. měj se.

2 Denia Denia | Web | 3. února 2018 v 9:55 | Reagovat

Jak říkáš, nevídat se, je někdy opravdu lepší. A musíš být silná, posunout se dál, všichni to říkají, ale v hlavě se děje něco jiného, a o srdci už radši ani nemluvím.. Tak hodně síly, a pevné vůle! :)

3 Jana Jana | Web | 4. února 2018 v 10:12 | Reagovat

Tímto dopisem jsi mi připomněla mou situaci. Zrovna včera jsem se viděla s mým bývalým přítelem...po rozchodu jsem mu neustále psala...pak jsem se z toho začala tvrdě dostávat a najednou jsem byla téměř v pořádku. A najednou, jak jsem ho viděla... bylo mi tak nějak smutno. Jak se změnil, jak se choval, no hrůza. Přesně jak říkáš, co oči nevidí, to srdce nebolí. Teď se s ním budu bohužel vídat skoro každou sobotu... ale holka, my to zvládneme! Věřím nám!

4 Anička Anička | Web | 5. února 2018 v 16:47 | Reagovat

Je mi z toho úplně špatně, z toho jak se k tobě chová :/ Fakt mě to bolí za tebe. Je to hrozný, kdyby se přede mnou svíjel s jinýma holkama, nedokázala bych se jen tak dívat.

www.thewaybya.blogspot.cz

5 neverbealone neverbealone | Web | 5. února 2018 v 20:27 | Reagovat

Ach v tom je tolik pravdy. Tolik věcí, který najde v nějakém svém příběhu i spoustu dalších holek tady, třeba jako já. Neustálé děkování totálním blbcům, kteří, přesně jak jsi napsala, nám stejně akorát ubližují, je takový typická ženská blbost. Snad se to jednou odnaučíme..

6 maupharinluner-sadness maupharinluner-sadness | Web | 7. února 2018 v 11:43 | Reagovat

To mne mrzi ;/ to ja znam :(

7 Adel Adel | Web | 7. února 2018 v 19:04 | Reagovat

achjo, mrzí mě to :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama