Jak jsem to nezvládla

6. března 2018 v 22:08 | nika |  Diary
Inu, jak začít? Je toho strašně moc, co mám v hlavě a já strašně málo vím, jak to formulovat. Upřímně si nejsem jistá, jestli to vůbec všichni víte a jestli jsem o tom vlastně psala, ale zhruba od listopadu beru prášky na depresi a sociální fobii. Nějak od ledna to bylo relativně v pořádku. Já vlastně ani nebrečela. Jako bych zapomněla, jak se to dělá. Před nasazením medikace jsem přestala dělat všechno, co jsem milovala. Nikam jsem nechodila. A teď bylo strašně těžký vrátit se do toho života, kterej jsem vedla předtím. Snažila jsem se. Hrozně moc. Ale pořád jsem prostě nezvládala všechno. A tenhle víkend jsem nezvládla vůbec nic.
Ve středu jsem byla na přednášce o úzkostech od skvělé organizace Nevypusť duši, ve čtvrtek jsem letěla na přednášku do bohnické léčebny, v pátek byla poslední lekce tanečních, ze které kdybych mohla, tak bych utekla, probrečela jsem ji na záchodě. A ani nebyl důvod. Víte, to je to nejhorší - vy netušíte proč, proč se to děje, kvůli čemu nebo komu, a tak s tím nemůžete pracovat. Nemůžete přestat vídat lidi, kteří vám tohle způsobují, protože žádní takoví nejsou. Nemůžete se vzdát aktivit, které vás do takových stavů dostávají, protože nejsou. Zničehonic se prostě nakupí úplné maličkosti, v mozku se vám něco přepne a najednou nevíte, jak dál. V sobotu byla oslava mojí babičky, kde byli lidé, které miluju. Ale i tak to nebylo ono. Falešný úsměvy. Nucení se do konverzací. Asi jsem se bála. Měla jsem strach z toho, že den na to mám jet na lyžák.

Nu, a tak jsem jela. Už v autobuse jsem se nechtěla bavit. Já prostě neměla náladu, to známe všichni. Ale pak se rozhlédnete kolem a vidíte všechny ty usmívající se tváře, jak se spolu baví a je vám to hrozně líto, protože vy chcete s nima. A tak se snažíte. Dělat, že je všechno v pořádku. Ale to nejde věčně. A přijde chvíle, kdy toho budete mít dost, budete z toho tak unavený. A tak jsem probrečela celý odpoledne, celou večeři a celej večer. Lidi nevěděli proč. Mysleli si, že mi je špatně, protože mám antibiotika. Protože jsem nemocná. A to jsem. Ale ne jen fyzicky. Několikrát jsem mluvila s profesorem a všechno mu řekla, snažil se mi pomoct a vlastně mě i přesvědčil, ať tam zůstanu. Dojalo mě to, jak byl hodnej. Nikdo nikdy totiž takhle nebyl. Většina lidí neví, co má říct. On to věděl. Ale ani tak to nestačilo, protože jak jsem tam ležela, slyšela ty hlasy vedle z pokoje, z chodby a všude kolem mě a představila si, že takhle tam budu ještě několik dní, prostě jsem se rozhodla, že musím domů. Mohl to bejt skvělej týden. Ale jen kdyby byl v jiným období mýho života. Ještě ten den jsem se dostala domů. Nelituju toho, že jsem tam jela, ale jsem ráda, že jsem doma. Bylo by to utrpení. Jak pro mě, tak pro ostatní. Nikdo přece nechce koukat na ubrečenou holku, která je úplně v prdeli, když se chce bavit s ostatníma a užít si to.
Nikdy se mi předtím nic takovýho nestalo. Neumím to popsat. Je to všechno úplně špatně.

Ale vím, že bude líp. Protože už jednou bylo.

medication, poem, and quote image
 


Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 6. března 2018 v 22:37 | Reagovat

My vsichni obcas brecime ... vzdyt proc ne. Hlavne to nedrz v sobe :)

2 Kristýna Kristýna | E-mail | Web | 7. března 2018 v 10:23 | Reagovat

Mrzí mě, že to takhle dopadlo, ale vyčítat si to určitě nemůžeš, prostě se to mělo stát, hlavně, že už jsi doma dostala ses z toho prostředí, které ti způsobilo všechny ty stavy.. jsi doma, v klidu, nemusíš se do ničeho nutit, s nikým mluvit.. přeji hodně sil, ať tohle období co nejrychleji překonáš a je to alespoň trochu lepší.. držím pěsti!

3 Jana Jana | Web | 7. března 2018 v 14:00 | Reagovat

Holka, mně je tak těžce u srdce, když to čtu. Jsi tak nádherná, šikovná a chytrá slečna, že prostě nesmíš složit ruce do klína a vzdát se, nebo ty pocity nechat volně plynout. Zatni pěsti, podstup výzvu, která je pro jiné nepředstavitelná, možná i pro tebe samotnou. Posílám ti jedno velké objetí, protože ho potřebuješ a zasloužíš. Neplač, protože jsi mnohem silnější, než si myslíš. Věř v lepší zítřky, protože na ně máš! :) ♥

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 9. března 2018 v 17:07 | Reagovat

Moc mě mrzí, že to tak dopadlo, ale možná jsi to uspěchala. Bolesti duše se léčí hůř než ty ostatní... Ale já věřím, že to bude lepší a lepší a důležité je, že jsi to aspoň zkusila, jen si to hlavně moc neber, nevyšlo to tentokrát, vyjde to příště. :-)

5 Ennie Ennie | Web | 9. března 2018 v 17:47 | Reagovat

Strašně moc mě mrzí, čím si procházíš. Já jsem teď měla také horší období a občas se mi vrací takové divné stavy - nevím, proč - nedává mi to smysl. Jako možná je to tím, že se léčím se štítnou žlázou (ty prášky jsou zlo, ale pro mě to ze začátku bylo ok, tak nevím). Ale věřím, že jednou se z toho dostanu úplně a nebo se to bude dát zvládat lépe. Jak píšeš jednou bude líp. Přeji to i Tobě.

6 smartly smartly | 17. března 2018 v 16:08 | Reagovat

To poznám predovšetkým z Youth Exchanges, kde je ten tlak ešte násobne vyšší, lebo jednou zo základných podmienok účasti je Be Proactive and Bring a Positive Mood. Niekedy sú aj na opačnej strane Európy, a tak nemám možnosť zdrhnúť. Riešim to proste tak, že navonok poviem, že mi je zle, a vnútorne si nechám deň na to, aby to napätie povolilo. Nasledujúci deň už je to lepšie a dokážem sa zas zapojiť. Ja si myslím, že sa to časom naučíš zvládať. Tie "zlé" dni beriem jednoducho ako nutnosť - všetko napätie sa potrebuje dostať von. Potom môže byť zas lepšie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama