Dopisy na konec světa | 02

8. května 2018 v 15:09 | nika |  Dopisy
Drahý F.,

ze všech konverzací, které jsme na Madeiře vedli, ze všech pohledů a úsměvů, si nejvíc pamatuju chvíli, kdy jsi mě chtěl hodit do bazénu. Vím, že je to maličkost. Ale já v tu chvíli byla šťastná. Vybral sis mě namísto kamarádky. Měla jsem pocit, že jsem vyhrála. Nevím, proč mě to tehdy tak vzalo. Možná proto, že jsem si připadala jako někdo jinej. Jako někdo lepší, kdo flirtuje s klukama, normálně se baví, směje, a má radost. Kdo se nebojí mluvit, kdo nemá neustálou úzkost z toho, že není dost dobrej. S tebou jsem zapomněla na tuhle mojí část, na tu depresivní. A asi i to je ten důvod, proč jsem tě chtěla vídat čím dál víc.
Problém byl ale tvůj bratr, protože ten o mě jevil evidentní zájem. Mezi námi všemi to byl zmatek. Vždycky jsem chtěla sedět vedle tebe, F., chtěla jsem ti být co nejblíž, ale tvůj brácha dělal všechno pro to, aby to místo vedle mě obsadil on. S tím to bylo jiný. Moc jsme si neměli o čem povídat. Nebavilo mě to. Koukala jsem na tebe a doufala, že mě z toho zajetí tvého staršího bratra vysvobodíš. A jednou se to stalo - vznikla naše "kukadlována" (přečtěte to tím ostravským nářečím, jinak to nemá cenu). Koukali jsme si do očí, kdo dřív mrkne, prohrál. V tom pohledu bylo strašně moc nevyřčených slov, silných pocitů a zkrátka úplně všeho, co jsme si nemohli dovolit doopravdy říct. Často vzpomínám na ty tvoje hnědý očí, který se vpíjely do těch mých, tu nekonečnou hloubku. Myslela jsem, že to něco znamená. Když o tom zpětně přemýšlím, tohle byla ta chvíle, kdy jsem si řekla, že nechci, aby ten náš příběh začal i skončil na Madeiře. Chtěla jsem ty hnědý oči vídat i dál. I tady v Praze (nevěřila jsem tomu, že od tohoto roku nastupuješ na pražskou vysokou - byla to neskutečná náhoda - nebo snad osud?). A řekla jsem si, že toho dosáhnu. Od toho večera jsem se zaměřila hlavně na tebe, sedávala jsem jen vedle tebe, bavila se jen s tebou. Ubližovala jsem tím kamarádce i tvému bráchovi.
Ale já cítila nějakou zvláštní potřebu tě mít jen pro sebe a věděla jsem, že ty to tak chceš taky.
beautiful, brown, and color image
 


Komentáře

1 neverbealone neverbealone | Web | 8. května 2018 v 16:52 | Reagovat

Uf holka .. tyhle tvoje dopisy jsou stejně ta nejlepší věc vůbec. Nevím vlastně ani proč, ale strašně se mi to líbí. Asi taky začnu psát neurčité dopisy, kde nikdo kromě mě nepozná pro koho to je :3

2 Jana Jana | Web | 9. května 2018 v 19:08 | Reagovat

Ach, to je prostě slaďárna! Fakt by mě zajímalo jestli jste se nějak zkontaktovali i po dovolené, tak doufám, že se k tomu nějak dostaneš. :-D

3 Anička Anička | Web | 12. května 2018 v 9:05 | Reagovat

Úplně miluju ty dopisy! :) Vydej to do knížky prosím :D Těším se na další! Je to jako droga.

www.thewaybya.webriter.cz

4 Keiji Keiji | Web | 14. května 2018 v 18:41 | Reagovat

Máš neuvěřitelný talent na vyjadřování těch pocitů a zároveň vypisování všeho, co se odehrálo, proložený těma básničkama. Moc příjemně se to čte a tobě to, snad, ze sebe dostávat, pomáhá. :)
Mimochodem, jsem ostravačka a "kukadlována" se mi fakt nedaří přečíst podle tvých představ, nejspíš. V životě jsem to slovo nezaslechla. :D

5 Janina Janina | E-mail | Web | 15. května 2018 v 12:29 | Reagovat

Když čtu: věděla jsem že ty to chceš taky" vybaví se mi tolik chvil! Díky za vzpomínky ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama