Dopisy na konec světa | 04

7. června 2018 v 20:09 | nika |  Dopisy
Seděli jsme na gauči v té vaší studentské hospůdce. Pili kofolu a povídali si. Když o tom teď přemýšlím, bylo to jediné setkání, při kterém jsme si doopravdy povídali. Už ani nevím o čem. Nebylo to nic o životě. Jen takové ty žvásty, když nevíte, co říct, když vlastně ani nemáte nic společného, ale přesto nechcete odejít. A tak jsem tam seděla, letmo se dotýkala svojí nohou té tvé, a pak jsi mě vzal za ruku. Byla teplá. A tak ohromná. Zvedla jsem jí a začala poměřovat s tou mou. Víš, jak se to dělá vždycky ve filmech. A napadlo mě u toho, že bych se tak asi měla cítit - jako ve filmu. Když ses ke mně nahnul, najednou jsem zpanikařila. Já to snad ani nechtěla. Nebo - víš, ono se to špatně vysvětluje. V tu dobu jsem byla v nejhorší fázi mojí deprese vůbec. Prostě jsem tam seděla a měla pocit, že tam ani nejsem, jako bych na to všechno koukala odněkud z dálky a vůbec nic necítila. Chtělo se mi brečet. Protože tohle byla moje vysněná chvíle, přesně tohle jsem si přála od prvního momentu, co jsem tě viděla. Najednou to bylo tady a já si nebyla jistá, jestli nemám radši utéct. Hrozně jsem se bála, protože jsem si vzpomněla na začátky s J. Bylo to přesně tak - nejdřív si začal hrát s mými vlasy a pak se ke mně naklonil. Dal mi naději. A pak mě prostě opustil. Nechtěla jsem to zažít znova, nechtěla jsem, abys mě taky opustil.
Ale nějaká ta malá část, ta zdravá, ta bez deprese řvala, ať tohle nedělám. Ať tě líbám dál a nemyslím na to, že se cítím neviditelná. A tak jsem tě dál líbala. Bylo to v něčem jiné, nové, možná proto, že jsem nebyla opilá a taky proto, že ses mi vážně líbil. A zatraceně dobře jsi líbal, sakra. Říkal jsi mi hezký věci. A já ti je věřila.
Nejhezčí chvíle z těch všech, který jsem s tebou zažila předtím (a nejspíš i ze všech těch potom) nastala, když jsme odcházeli z hospody. Byla tma, povídali jsme si a tys mě chytil za ruku. Je to taková obyčejná věc, ale pro mě ta chvíle měla neskutečný kouzlo. Byl to pocit, jako bys mě měl vážně rád.

Tohle asi byla chvíle, kdy jsem se zamilovala. Možná ani ne do tebe, jako spíš do té (tvojí) blízkosti.


again, broken, and crying image

A tady si můžete přečíst článek, který jsem o tomhle setkání psala.

 


Komentáře

1 Mia Mia | Web | 8. června 2018 v 3:33 | Reagovat

Do očí se mi trochu derou slzičky, kvůli části "Jen takové ty žvásty, když nevíte, co říct, když vlastně ani nemáte nic společného, ale přesto nechcete odejít." hrozně dlouho jsem  tohle zažívala s jedním klukem a ani jsem si nechtěla připustit že to o čem si povídáme jsou přesně takové žvásty, v tu dobu jsme se totiž jeden druhému líbili a snažili se něco budovat. Bohužel neúspěšně.

2 Denia Denia | Web | 9. června 2018 v 15:49 | Reagovat

Občas jsem to taky zažívala, být s někým, abych se necítila sama, a vlastně to k ničemu nebylo.

3 Anička Anička | Web | 10. června 2018 v 9:32 | Reagovat

Často jsem si říkala, jestli jsem zamilovaná do toho kluka nebo jenom do jeho blízkosti. Většinou to byla ta druhá možnost a on mě pak opustil. Naštěstí teď je to ten 1. případ :) Zdánlivě obyčejná věc, jako chycení ruky byla pro mě stejně důležitá a kouzelná jako pro tebe.

www.thewaybya.webriter.cz

4 Simix Simix | Web | 10. června 2018 v 19:56 | Reagovat

AHojky.
Není snad pomalu nikdo, kdo by si se mnou nepoměřoval velikost ruky.. občas i nohy. U ruky je to ale takové romantické.
Taky tu byl někdo, kdo mi dal naději... choval se ke mně několik měsíců jako ke své a pak páá. A teď přišel někdo jiný a doufám, že se to nebude opakovat. Zatím se toho spíš bojím.
Blízkost má sílu. Když není blízko, nevíš...
Hezky napsané :)

5 neverbealone neverbealone | Web | 11. června 2018 v 11:18 | Reagovat

Taky si vždycky s klukama poměřuju velikost ruky, jelikož mi vždycky všichni říkali, že mám docela pracku :D asi jsme všechny fakt zblblé z těch amerických filmů ..

Tak snad tenhle už konečně bude jinej a vážně v tvojí blízkosti zůstane, díky čemuž ostatně i poznáš, do čeho to vlastně zamilovanost je :)

6 Jana Jana | Web | 12. června 2018 v 9:51 | Reagovat

Ach, to je tak krásný...a čekala jsem na tu část, kdy se políbíte..a ono to fakt přišlo. Je to jako z filmu. A kdo by kdy věřil, že s klukem, kterého potkáš na dovolené, budeš udržovat kontakt. Já si vždycky říkala, že všechno co začalo na dovolené, také končí, ale ty jsi důkazem, že ne. ♥

7 Molly. Molly. | E-mail | Web | 15. června 2018 v 10:37 | Reagovat

Je to krásný a chvilkami vážně smutný. Je krásné, jak dokážeš slovy vyjádřit pocity, myšlenky a vše okolo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama